Jsem jiný

Jungkook

Nevím co mám dělat. Všechno je v poslední době horší než předtím. Kdybych nedostal ten pitomý balíček, tak by bylo všechno při starém. Pohlédl jsem před sebe, ale ten malý kluk byl už pryč. Kdo to vůbec byl? Ucítil jsem na svých tvářích ty potůčky, co lidé nazývají slzami. Pro mě to je jen voda. Pravé slzy totiž roní srdce a ne oči. Rozhlédl jsem se všude kolem. Takový bordel a zase kvůli mé bezmoci ovládat to co ve mě je.

„Čas uklízet" Opatrně jsem vstal. Nerad bych tu ještě něco víc podělal. Mám větší strach, že do tohohle světa vůbec nezapadnu. Vlastně ani strach mít nemusím. Nezapadal jsem nikdy nikde. Nemám vzpomínky a jsem tu prakticky ztracený. Pořád jsem ale přemýšlel nad tím malým chlapcem. Kdo to byl? Řekl mi spousty informací, které jsou nejspíš bezplatné. Čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi odcházel jeden fakt. Ten chlapeček byl Jungkook. V hlavě se mi začalo trochu rozsvicet.

„Jung..Kook" Vydechl jsem díky úžasu, který se mi právě odehrával v hlavě. Vzpomněl jsem si totiž na den, kdy jsem seděl na zemi v rohu v místnosti, která měla jen čtyři stěny bez oken. Byla tam občas i tma, avšak vzpomínám si na tu dobu, kdy jsem přenesl svého ducha do jeho snu. Čekal tam na mě. Vlastně Jungkook má spoustu vzpomínek na mě, kdyby mi dovolil vstoupit do jeho hlavy, tak jako dřív, možná bych se o sobě a svém původu dozvěděl víc. Jenže nemohu to udělat bez jeho svolení. To by nešlo. Smutně jsem pohlédl na převrácený gauč. Sám ho nezvednu a svou sílu také použít nemohu.

Pamatuj. Buď klidný a soustřeď se.

Vyděšeně jsem sebou trhl. Slyšel jsem hlas toho malého kluka. Ohlédl jsem se za sebe. Stál tam a s úsměvem mne pozoroval. Nevěděl jsem, že umím zhmotnit své představy na různé osoby. Jestli jsem to vůbec byl já. Byl jsem to já, nikdo jiný nemá tu moc co já, ale kdyby měl. Možná by mi pomohl.

Na co čekáš? Vyzkoušej to jen se uklidni a soustřeď se.

Je docela zvláštní, že nepohybuje rty. Asi ke mě mluví telepaticky, proč jsem se zrovna já musel dostat na tuhle planetu? Chci být někde, kde mě lidé chápou a jsou jako já. Tady se mě všichni bojí. Nu dobrá. Otočil jsem se ke gauči a natáhl k němu roztřesenou ruku.

Uklidni se. Ty to zvládneš, protože ti věřím