Quiet Boy | CZ

2.

Otec
Alex

Celou cestu jsem byl tak nějak smutný, chtěl jsem jej ještě vidět a poděkovat mu, ale nedalo se nic dělat.

Dojeli jsme na místo a policajt mi řekl ať vylezu.
V tu chvíli mi to došlo, až v tu chvíli jsem si uvědomil co se vlastně děje. Začal jsem se třást a pomalu vylézat z auta. Můj otec je schopný po mně hodit i před  policií nůž. Měl jsem takový strach..
Policajti zazvonili a začalo to.
Otec otevřel se slovy "co tady zas chc...(chcete)" ale nedořekl když mu došlo že za dveřmi stojí policie a za nimi já. Nemohl jsem uvěřit co ten idiot udělal. Začal hrát divadlo. "proboha zlatíčko kde jsi byl? Měl jsem o tebe strašný strach" vrhnul se na mne a obejmul mne při čemž mi potichu zašeptal, tak aby to policajti neslyšely " tak tohle si ještě vyřídíme hajzle" měl jsem strach.. Vážně moc.
Policie nejspíš nevěděla co si má myslet a tak se začali tak trochu  hádat.
Otec stále říkal něco ve stylu " to by jsem mu nikdy neudělal, to si  vymyslel "
Na jeho obličeji byla rozpoznat nervozita. Po nějaké době policajti poprosili jestli si mohou prohlédnout dům. Otec nejdříve zaváhal, ale po chvíli řekl že ano. Já jsem celou dobu stál  nehybně. Policie se ptala kde mám já pokoj otec se trochu polekal a pak řekl "no víte ehmm v současné chvíli na tom nejsme finančně moc dobře takže nemá pokoj"
Jo jasně.. Hlavně že má výřivku, bazén...a další. Pomyslel jsem si. Policie se tedy zeptala kde spím. Otec se falešně usmál a zavedl je do ložnice kde spí On (je tam manželská postel)....... I kdyby mi nabídl spát v posteli vedle něj tak to odmítnu, bál jsem se jej.

Myslel jsem že ti policajti nemůžou být tak blbý a uvěřit mu. Ale.. Nakonec jen řekli že se omlouvají za vyrušení a... Mě vynadali že lžu policii a tím jim přidělávám zbytečnou práci. Po té se s mým otcem mile rozloučili a odjeli. V tu chvíli začalo peklo.
Já stál v kuchyni a uslyšel jen klíč. Chvíli bylo ticho. Nejspíš čekal než mu policejní auto zmizí z dohledu.
Otec v klidu došel ke mě. Usmál se a začalo to.
Tak tohle je tvůj konec.
Chytl mě pod krkem a zvedl do výšky, druhou rukou mne silně bouchnul do břicha, potom začal. mlátil mne, kopal mne, bodnul mne nožem do ruky . Jako poslední co si pamatuji byl jeho ďábelský smích, potom..  Tma. Zkolaboval jsem.

Jako první potom co jsem se probral jsem cítil příšernou bolest, ztěžka jsem dýchal. Po té co se mi povedlo zaostřit jsem zjistil že jsem ve sklepě a vedle mě je kaluž krve.
Chtěl jsem vstát, ale nešlo to, nohy mě neposlouchaly a..
Počkat co, Já jsem uvázaný na, obojku? Je tohle peklo? Přemýšlel jsem.

V tom jsem uslyšel hlas otce.

Cože? Ty ještě žiješ?

Přišel ke mně a hodil mi vodu a hadr.

No co na mě čumíš? Umyj tu zem od krve, debile! Snad si nemyslíš že mi tu uděláš takový bordel a já to tu budu umývat. Řekl se smíchem.

Chtělo se mi vážně brečet, slzy jsem měl na kraji.

Prosím pomozte mi někdo.
Opakoval jsem si stále.

Ale copak? Hehe snad nebudeš brečet?

Hodil po mě nůž, ale naštěstí minul.

No dělej umyvej! Budeš poslouchat!

V tu chvíli bych rád umýval aby už vypadnul , ale já nebyl schopný pohybu, nemohl jsem samostřejmě ani nic říct.

Ty debile!

Vzal mě za obojek, vyzvednul do výšky a přitisknul ke zdi.

Jestli to neumyješ zabodnu ti ten nůž někam sem!
N

ožem ukázal na mou hruď.

Posbíral jsem zbytek svých sil, sednul si a začal zem od mé krve čistit.

No vidíš že to jde ty spratku jeden..

Odešel. Spadnul jsem k podlaze a psychicky se zhroutil. Proč.. Proč to dělá.. Co jsem mu udělal... Prosím, někdo pomozte mi... Vzal jsem trochu vody co mi přinesl a začal si jí čistit ránu od bodnutí do ruky. Stratil jsem hodně krve, ale ne na tolik aby mě to zabilo. Z rány pořád tekla krev. Utrhnul jsem kousek z mého trička a ránu si zavázal. Kurva. Bolí to.
Zase jsem uslyšel kroky, chtěl jsem vstát a pokračovat v čištění podlahy. Nešlo to, byl jsem vážně slabý. Otec vrazil do "pokoje" (sklepa) a držel.. Misky pro psy?

Tady máš vodu a tu máš jídlo.

Jako vážně? To už ani nemám právo jíst a pít normálně? Kurva..co jsem komu udělal..

Hmm? Dělej! Umývej ne? ! Ty hajzle, ani si nedovoluj mne neposlouchat.

Potom odešel.
Bylo mi vážně špatně, všechno mě bolelo... Nějak jsem se doplazil k těm miskám a napil se. Jist nic nehodlám. Nejedl jsem sice dva dny ale je mi špatně. Nedokážu to sníst. I když je tam jen suchý rohlík. Začal jsem plakat. Už takhle nechci žít... Po chvíli jsem usnul.

Probudil mne opět hlas a kopnutí do zad.

Hej! Žiješ? Nebo už jsi zhebnul?

Na znamení že žiju jsem se na něj podíval červenýma očima od slz. Pořád jsem měl na krku utahnutý obojek. Ten spánek mi nejspíš prospěl, takže jsem se už dokázal hýbat.

Jdu do práce zůstaň tu a jestli uděláš nějaký rámus tak tě zabiju! Nikdo nesmí vědět o tvojí existenci. Nikdo tě ani nepotřebuje!

S těmi slovy odešel. Sice nezamknul sklep, ale já měl Železný obojek který byl zamknutý a byl jsem na řetězu. To jsem nějaký pes? Ach jo... Vzal jsem si z misky ten rohlík a pomalu ho jedl. Nejspíš to bude moje jídlo na dva dny. Pomyslel jsem si a smutně jsem si povzdychl.

Pokračování příště..