Quiet Boy | CZ

4.

Sebby
Alex
Otec
______

Vzbudil jsem se asi okolo 3 h. Ráno, od té doby už jsem nespal, nemohl jsem usnout. Protože mě bolelo celé tělo, nejvíce hlava a moje pořezaná ruka. Je hrozný pocit když máte 0% energie, ale stejně nedokážete spát. Hodně jsem přemýšlel jaký je vlastně důvod proč jsem se narodil. Myslím že každý má nějaký důvod. To jsem se vážně narodil jen pro Pobavení ostatním? Nejspíš.
Po dloooouhé době při které jsem se utápěl v depresích, jsem zaslechl kroky. Jestli mi dnes otec něco udělá tak už si fakt nejsem jistý jestli to vydržím. Jsem schopný zemřít.
Kroky se blížili, takže mi došlo že jde sem.

Tak co zmrde? Spíš ještě? Mám tu pro tebe žrádlo.

Napadlo mě že bych mohl dělat že spím, ale kdyby poznal, že to jen dělám, tak by se pořádně nasral.
Otevřeli se dveře a otec držel vodu a rohlík. Podíval se na mě a místo kolem mě.

Proč je to tu zas celé od krve? Jsi debilní nebo co? V mém domě se bude udržovat pořádek! I když je pravda že sklep je teď tvůj pokoj, ale to neznamená že si tu můžeš dělat bordel!

Upřímně mě tohle rozesmálo. Takže já tu dělám nepořádek jo? Takže já jsem si pořezal a pobodal ruku? .. Promiň, ale až zas takový psychopat nejsem... Škoda že nemůžu mluvit, bych se mu vysmál do očí
.
Dál už jsem to nehodlal v hlavě
komentovat. Jen mě nohou přirazil ke zdi. Nalil mi vodu do misky a rohlík mi dal do druhé misky.

Jak mám tohle přežít?
Proč se tak můj otec vlastně chová? Co když má problémy? Jen si zlost vylévá na mně..? Potřebuje podporu?

To byla největší blbost co mě napadla, ale..
Zvedl jsem se a obejmul ho.
To jsem neměl dělat, ale chtěl jsem mu pomoct, ať už tohle všechno skončí..
Okamžitě mě silně odhodil na zeď a já spadl na zem. Začala mi téct krev z hlavy.

Co si jako myslíš že děláš? Jsi teplej nebo co?! Jak sis tohle vůbec mohl dovolit?

On věděl že neodpovím, tak nechápu proč mi pokládal otázky. Přišlápl mě nohou, tak že jsem nemohl dýchat. Kopl mě do hlavy tudíž jsem se bouchl ještě do zdi. V tu chvíli jsem upadl do bezvědomí. Obvykle toho vydržím víc, ale byl jsem oslabený a podvyživený.
Po neznámé době jsem se začal probírat. Otec už tu nebyl. Vodu jsem měl rozlitou. Po "pokoji" byla krev. Viděl jsem rozmazaně. Byl jsem na řetězu. Obojek jsem měl silně utahnutý. Těžce jsem popadal dech a už jsem jen čekal až přijde můj konec. Slyšel jsem rozhovor nějakých můžu. Až po chvíli mi došlo čí jsou to hlasy.

Ty sráči jak se tak můžeš chovat ke svému vlastnímu synovi?

Co si dovoluješ? To není tvoje věc! Vypadni z mého domu!

Nějaká rána.

Kde je Alex?! Dělej vyklop to!

Nebuď tak naivní! Už dlouho se snažím aby nikdo nevěděl ani o jeho existenci, takže si nemysli že ti teď řeknu kde je!

Kroky.

Buď si jistý že tě dostanu na policii a do vězení!

Haha! Ti fízlové jsou mrdky, nebudou ti věřit.

Nejspíš se tak nějak při rozhovoru mlátili. Až po chvíli mi to konečně docvaklo celé. Netušil jsem co se děje. Proč tu Sebby je a co se bude dít. Slyšel jsem sice rozhovor, ale můj mozek to moc nepobíral.
Křičeli po sobě asi půl hodiny, nejspíš taky běhali po domě.
Já jsem se jen třásl a bál pohnout. Protože až Sebby odejde tak mě otec zmlatí za to, že sem Sebby přišel.
Všechno to utichlo až po velké raně, znělo to jako pád. Myslel jsem že ublížil Sebbymu v tu chvíli mi opět vešly slzy do očí.

On si to nezaslouží. Ať ubližuje mně, ale ne ostatním.

O chvíli později se rozletěli dveře od "mého pokoje" (sklepa)

A v nich stál.. Sebby? Takže to znamená že můj otec. Počkat co? Ano. Byl jsem zmatený a nevěděl co si myslet,ale potom všiml jsem si jeho výrazu. Byl to výraz zhrození, jako by mu před očima zabili nejlepšího přítele. Nejdříve upíral oči na mne, nic neříkal, ale poté si začal prohlížet i místnost. Tudíž viděl podlahu od krve a zdi od krve. Po chvíli zatřepal hlavou a šel ke mě. Viděl jsme jak mu začali téct slzy.

Jak se k tobě mohl někdo takhle chovat? Jak se takto může vůbec někdo chovat..? Proč..

Řekl a obejmul mě. Pořád jsem byl trochu zmatený.
Proč pláče? Co jsem udělal? Snažil jsem si stoupnout, ale byl jsem vážně moc slabý a zmatený.
Nějak mi sundal obojek, Vzal mě na ruce a někam nesl. Po chvíli došel k autu a položil mě na místo vedle řidiče.
On si sedl na místo řidiče.

Alexi, ukaž mi prosím tu pořezanou ruku.

Jen jsem se na něj podíval a až když větu zopakoval jsem mu ruku podal.

Tohle ti vážně udělal?

Jen jsem mu kývl.
Něco říkal, ale já ho jen pozoroval a nevnímal. Za pár minut mi ruku vrátil, pomohl mi se připásat a auto se rozjelo. Pomalu jsem začal usínat. Jeho přítomnost mě tak uklidňovala. On mi pomohl, už po druhé, sice nevím co se bude dít teď, ale věřím že se už domů nevrátím. S tou větou v hlavě jsem usnul.
Zdál se mi moc krásný sen, ze kterého mě začal probouzet až Sebbův hlas.

Alexiiiii měl by jsi něco sníst.

Otevíral jsem pomalu oči a..

A co počkat? Nemocnice? Jak jsem se sakra objevil v nemocnici? Jsem si jistý že jsme nešli do nemocnice.. Pamatuji si jen jak mi Sebby prohlížel ruku. Ale ne.... Neříkejte mi že mě sem donesl!