Quiet Boy | CZ

6.

(menší info : pokud bude Alex něco psát, tak to bude písmem tímto)

Já osobně netušil kam jít, jelikož jsem v této nemocnici nikdy nebyl, ale naštěstí mne Sebby vedl. Přišli jsme k výtahu a Sebby tam zmáčknul 0. Ten výtah byl hodně malý a trochu strašidelný jelikož jel pomalu a byl zjevně starý.
Když jsme vyšli z nemocnice Sebby mě zavedl k středně velkému černému autu s potiskem nejspíš nějaké firmy.
Po cestě jsem se nenudil, Sebby mi vyprávěl něco málo o sobě. Že je mu 24 let, když mu bylo 8 let tak se odstěhoval s matkou do Španělska... Řekl mi že má i bratra, ale o tom mi už nic víc neřekl, stejně jako o jeho otci. To mi nijak nevadilo, byl jsem rád že mi řekl něco o sobě.

"máš nějaké přání na písničku?"
zeptal se asi po půl hodině mluvení a ukázal na nějaký přístroj kde bylo YouTube. Neváhal jsem a do vyhledavače napsal "P!ATD - girls/girls/boys"
Tuhle písničku jsem miloval, stejně jako tu kapelu. Dozvěděl jsem se o ní ve škole, jelikož mne doma otec nepouštěl na internet.
Poté co začala hrát písnička, se Sebby opět usmál.

máš rád tu kapelu?

zeptal se tak nějak zajímavým tónem. Kývl jsem a zaposlouchal se do písničky.
Po cestě jsem několikrát i na chvíli usnul, ale jinak myslím že jsme jeli docela dlouho, asi 3 hodiny?
Když Sebby řekl že už tam Budem, jsem se zamyslel nad tím, co dělal tam kde bydlím já, když je to tak daleko.
Netušil jsem kde jsme, ale zastavili jsme u středně velkého domu, asi dvakrát menší než ten náš.
Ten dům byl moc krásný. Měl tmavě červenou fasádu ( moje oblíbená barva) a u střechy dřevo.
Sebby si všiml jak dům obdivuji a zeptal se " Budeš se na něj dívat jen z venku nebo chceš jít dovnitř"
Kývl jsem a šel ke dveřím, Sebby šel přede mnou.
Dveře byli taky dřevěný styl a menší okénko uprostřed
.
"no tak pojď"

pobídl mne Sebba a já vešel. Hned na chodbě to měl krásně zařízené, byla světlounce modře vymalovaná. Sebby mi na chvíli zmizel se slovy "počkej chvíli tady" přinesl mi bloček a tužku a usmál se "doufám že teď už se mnou budeš i mluvit " řekl a vedl mne dál do domu.
" nejdřív bych ti chtěl vážně moc poděkovat, že jsi mě odvedl od otce, netrvalo by dlouho a zabil by mě. Budu ti navždy vděčný. Nevím jak dlouho u tebe budu moct zůstat, ale pokud bych ti byl na obtíž hned odejdu. Jinak to tu máš moc pěkně zařízené"
Napsal jsem na první stranu. Byl krásný pocit moct se zase nějak vyjádřit. Sebba si to poměrně rychle přečetl a hned na mě vypálil několik vět :
neboj se jsem si jistý že nebudeš na obtíž, navíc se o tebe rád postarám a nemusíš mi děkovat, ty jsi si nezasloužil aby ti tak ubližovat, vždyť jsi ještě dítě 
Napadlo mě zeptat se ho ještě, proč mi tak pomáhá, ale nechtěl jsem být zbytečně otravný.
Pomalu jsme prošli celý dům a skončili v obýváku. "posaď se" řekl milým hlasem. "děkuji" napsal jsem.
"budeš spát v té posteli v ložnici, já budu na gauči"
Jeho slova mě tak překvapila a okamžitě jsme nesouhlasil " jste vážně moc milý, ale to opravdu nemusíte, jsem zvyklý spát na zemi" napsal jsem rychlostí blesku a blok mu přiložil těsně před obličej.
"právě proto by jsi měl spát v měkké posteli"
Jeho slova jsem nepochopil, ale raději jsem už nic nenamítal, abych jej nanaštval.
"Máš hlad?" zeptal se opět tím jeho uklidňujícím tónem.
"trochu" napsal jsem a obrátil list papíru.
"je pravda že jsi dva dny nic nejedl"
"cože?" napsal jsem a nemohl uvěřit že jsem tam nejspíš byl tak dlouho.
"spal jsi den a půl a pak cesta"
"tudíž 3 dny"
"co?"
"otec mi nikdy moc nedal najíst "
"cože?!" vykřikl a překvapeně se na mne podíval.
"už jsem v pohodě"
"to vím. Běž si odpočinout, uvařím něco k jídlu. Už tam trefíš?"
Kývl jsem a šel do,?,ehm asi ložnice. Než jsem udělal pár kroků mě ještě zastavil.
"pokud chceš, zajdi si do sprchy, dveře hned vedle koupelny. Nemáš tu žádné věci na převlečení , tak si půjč moje, jestli chceš."
Kývl jsem a zamířil hned do ložnice a tam si vybral černé tílko, které vypadalo, že není tak velké. A černé sportovní tepláky. Nemyslím si že je v pořádku že se mne takhle ujme a půjčuje mi věci , vždyť všechno tohle stojí peníze. Snad mu opravdu nejsem na obtíž, pomyslel jsem si. Když jsem vytahoval oblečení ze skříně, vypadla z ní nějaká fotka. Na fotce byl s nějakou krásnou mladou dámou, vypadala asi na dvaadvacet let. Že by přítelkyně? napadlo mne. Ve skříni měl také pár sexuálních pomůcek. Ne že bych se mu tam nějak hrabal, ale všiml jsem si toho jen náhodou.
Raději už jsem se odebral do koupelny a nechal na sebe stékat studenou vodu.