Usmál se tak úžasně jako vždycky.. "ahuj, měl ses dobře?" Jen jsem kývnul a sedl si do auta. Je celkem depresivní jak s ním nemůžu mluvit... Tak moc bych chtěl, Říct mu všechno slovy. Chtěl bych mu říct jak mi chyběl... Můžu to napsat na papír, ale to není ono. Z mých myšlenek mě probralo až cuknutí auta. Nejdříve jsem se lekl, ale poté jsem uviděl Sebbův úžasný pohled a to že už jsme u domu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"jsi vážně roztomilý když jsi za myšlený, víš to?" řekl a já zčervenal jako jahoda. Odvrátil jsem od něj pohled a vystoupil. Zrovna kolem mě projel někdo na kole , a já ho nešťastnou náhodou srazil těmi dveřmi od auta. Spadl na zem a do krve si sedřel kůži na koleni a loktu. 'jsem to ale debil.. Ach chudák' pomyslel jsem si a začal mu pomáhat vztát. Stále mi někoho připomínal ale už jsem si nevzpoměl, koho. Než ten člověk stihl něco říct, rychle přiběhl Sebba a všechno mu vysvětlil, jelikož si ten člověk nejspíš myslel že jsem nevychovaný, že se ani neomluvím. Sebba ho pozval I k nám že by mu na to něco dal. Ten člověk jen poděkoval a řekl že to zvládne.
