Haunted || HS [CZ Translate] ✓

3.part

Dech Faye byl těžký a dlouhý, když běžela dolů ulicí. Temnota vše pohltila, takže bylo nemožné cokoliv vidět. Její oblečení bylo promočené a ona byla promrzlá na kost. Neslyšela nic jiného, než svůj vlastní dech a déšť, padajíc na zem kolem ní, a přece věděla, že by to skončilo špatně, kdyby se zastavila. Běžela tak dlouho, že ji srdce a plíce bolely, ale něco jí nutilo jít dál. Věděla, že něco nebo někdo je za ní, ale neslyšela ho ani neviděla. S každým dalším krokem měla pocit, že se jí zlomí nohy, odesílajíc bolest po jejím těle. Chtěla křičet, ale nemohla křičet, mohla pouze běžet. Ohlédla se za sebe, ale zjistila, že za ní je jen tma. Možná právě z toho má ještě větší strach.

Faye se otočila doprava a běžela mezi dvěma domy. Na chvíli si myslela, že se odsud dostane, ale pak do něčeho narazila a spadla dozadu. Vzhlédla a před ní se objevila cihlová zeď. Podívala se na ni velkýma očima a stoupla si. Pomalu zvedla ruku a dotkla se zdi. Byla skutečná.

„Ne!" vykřikla. „Ne, tady nemá být zeď," její hlas se ozýval v temné uličce. Pak ztuhla, ucítila něco. Byl to pocit. Pocit přítomnosti někoho jiného. Otočila se a podívala se přes uličku, ale nikdo tam nebyl. Opřela se o zeď a zhluboka se nadechla. Ne, nikdo tam nebyl. Ale stejně myslela na nebezpečí všude kolem. Chraplavý zvuk dosáhl jejího ucha, v další vteřině cítila sevření kolem krku. Sevření sílilo a ona cítila, jak její nohy opouští zem. Její plíce ji bolely víc než, když běžela a s každým dechem se snažila vydržet. Pořád nemohla vidět člověka, který ji škrtil, a tak byla ještě víc vyděšená. Její srdce bilo tak rychle, že si na něj chtěla tisknout ruce, aby jej udržela na správném místě. Jediná věc, na kterou se mohla soustředit, bylo sevření kolem krku. Chtěla, aby to zmizelo, ale nemohla s tím nic udělat. Síla začala opouštět její tělo.

„Prosím," prosila tichým hlasem. Cítila slzy, které jí stékaly po tváři na její chladnou kůži. „Prosím." To slovo bylo sotva slyšet. Její vize začaly být rozmazané a srdce se začala vzdávat.

„Jdu si hrát s tebou."

Posadila se na postel s trhnutím. Dech měla těžký a rychlý, jako když běžela. Oblečení na její kůži bylo zpocené a dopadaly na něj sluneční paprsky z okna. Ruce přemístila na svůj krk. Nic. To všechno byl jen sen. Obličej si skryla v rukách na pár minut, přičemž se zhluboka nadechla, než se zvedla z postele. Faye přešla k šatníku, kde si vzala oblečení, než přešla do koupelny. Chvíli stála před zrcadlem, aby si byla jistá, že nemá na krku žádné stopy po škrcení. Pak přesunula pohled na svoje vlastní oči. Stále cítila strach, který v nich viděla ve snu. Zakroutila hlavou a sundala si oblečení, než vstoupila do sprchy. Voda, která stékala po jejím nahém těle, byla tak horká, že se vypařovala z její kůže a pára zaplňovala koupelnu. Horká voda stékala po jejím těle, tak dlouho dokud strach nezmizel. Nebyla si jistá, jak dlouho tam stála, ale dost dlouho na to, aby její kůže začala křehnout v tom horku.

Faye vyšla ze sprchy a obalila ručník okolo jejího těla. Její bosé nohy ji nesly přes kachlovou dlažbu. Oči měla přilepené k podlaze, jako by ji fascinovalo sledovat, jak sama chodí, i když tomu tak nebylo. Zastavila se u umyvadla v koupelně a podívala se na sebe. Ztuhla. Její oči hleděly na zamlžené zrcadlo. Ale nebylo to zrcadlo samo o sobě, z čeho jí začalo bít nekontrolovatelně srdce. 

Byla to slova napsaná na něm. Slyšela je předtím ve snu. Přečetla slova: „Jdu si hrát s tebou." Její ruka se třásla, když ji přemisťovala k zrcadlu, které pak setřela. Co ji v další sekundě překvapilo, nebyl pohled na její vlastní odraz. Byl to odraz chlapce stojícího za ní s krví stékající po tváři. Otočila se, ale chlapec byl pryč. Sesunula se na zem, těžce dýchala. Co se to děje? Pomyslela si, když zavřela své oči. Možná jsem se zbláznila. 

Dala si kolena k hrudi a hlavu položila do náruče. Zavřela oči, ale když viděla před očima chlapce s jeho bledou kůží, krvavými tvářemi a prázdnými očními důlky, šokem je otevřela, přičemž její ústa opustilo vydechnutí. Vyhledala lampu na stropě, doufajíc, že obraz chlapce ve světle shoří. Faye tam seděla do doby, než se její srdce uklidnilo a tělo přestalo třást. Pak pomalu vstala. Oblékla si oblečení, které si vzala z pokoje, bylo mírně navlhlé od ležení v zapařené koupelně, ale jí to bylo jedno.

Když otevřela dveře koupelny, nechala oči putovat nahoru a dolů po chodbě, aby se ujistila, že je sama, než spěchala ke schodům do prvního patra. Vešla do kuchyně a posadila se na jednu z barových židlí u pultu uprostřed kuchyně. Měla pocit, jako by ji někdo sledoval, ale nikdo jiný tu nebyl. Hlasitě si povzdechla a zavrtěla hlavou.

„Nic z toho není skutečné," řekla si Faye sama pro sebe po tom, co se stalo v posledních 24 hodinách. Její matka tvrdí, že viděla stát mladého chlapce u její postele, super strašidelný sen, věta na zrcadle a odraz chlapce. To není dobrý začátek, pomyslela si a ruce položila na pult.

„Všechno je skutečné." Hlas byl sotva slyšitelný, skoro jako závan větru. Zvuk hlasu objal její tělo a vytvořil cestičku zimnice až na její záda. Zachvěla se. Faye si zakryla hlavu rukama a oči znova zavřela.

„Všechno je skutečné." Slova se přehnala přes kuchyni jako duch. Chtěla křičet, dokud to nepřestane, ale nemohla. Musí to být sen, pomyslela si. Muselo mě to opravdu vyděsit. Ale ona se stále nemohla zbavit pocitu, že někdo jiný byl v místnosti. Bylo to hloupé, ne? Neviděla nikoho a to znamenalo, že nikdo tu nebyl, protože to bylo skutečné slovo. Skutečný svět, ve kterém žádné takové věci, jako duchové nebo neviditelní lidé neexistují. Zvláště ne kluk bez očí s krvavou tváří, který by mohl zmizet během několika sekund. Ne, to je nemožné. Všichni to vědí. Toto není nějaká knížka, ve které spolu žijí upíři a vlkodlaci nebo posedlý démon, který byl denní strach. Ne, ten byl skutečný, byl Faye. Byla naživu a byla skutečná. To všechno bylo, ne? Jeden jednoduchý normální svět, kde největší strach byly činy jiných lidí.

Faye po chvíli pomalu vzhlédla, nemohla jen tak sedět celý den. Místo toho vstala, aby si dala něco k jídlu, i když měla strach a cítila se špatně. Nalila si do misky mléko a cereálie. Vešla do obývacího pokoje a posadila se na pohovku. Vytáhla nohy na pohovku a dívala se nepřítomně do vzduchu. Venku začal znovu bubnovat déšť do oken, takže se cítila trochu klidněji a bezpečně. Ale brzy se to změnilo, když se sám zapnul televizor. Hluk z bzučení televize naplnil místnost. Náhle se slovo "běh" ukázalo na obrazovce před tím, než zase zmizelo a bylo následované, nyní známou větou: „Jdu si hrát s tebou." Pak obrazovka zčernala a ticho se rozlehlo kolem dívky.

© by: rozepetalhaz

Me : Wau, tenhle díl mě dostal, nejhorší bylo, že když jsem psala ten konec, tak bába vyhodila pojistky a mě všechno zhaslo - notebook ne - a já se tak lekla, že si pro mě Harry jde.

Nicol