Vážné Problémy

Sportovní nadšení jednou lidi zabije

Kdysi dávno mě napadla jedna pitomost.

Dělat sport.

Nešlo by ani tak o sport jako takový, ale jen blázen by si vybral za sport něco, co spíš připomíná boj o život.

Tak aby bylo jasno. Běhám orientační běh.

Co to vlastně je???

Hm. Dobrá otázka.

Jedna se o běh v terénu, převážně v lese, spolu s mapou a buzolou, díky kterým máš údajně najít správnou cestu a to bez ohledu na roční období, počasí nebo část dne.

Ano, to znamená, že jsou závody třeba i v prosinci a třeba i o půlnoci.

Pokud by to pořád nebylo dost....... této sportovní kratochvíle se neúčastním jen já, nýbrž i moje sestra Bridget, moje matka a můj otec.

Jsem poměrně zvyklá, že mě bez mého souhlasu přihlašují do všech závodú.

Možná se ptáte, proč mi vadí, že mě hlásí do všech závodů, ale když od března do října nejste skoro ani jeden víkend doma, začne to lézt na nervy všem. A to i těm, kteří to umía vyhrávají.

Což já rozhodně nejsem.

Vím, všichni říkají, že to co dělají jim nejde, ale já vážně nelžu. Jsem poslední. Vždycky.

A řeknu vám i to člověka brzo omrzí.

..............

Když přišel listopad, jásala jsem, že už konečně nebudou žádné zavody. To jsem se zase přepočítala.

Máma se mě rozhodla obveselit sdělením, že mě přihlásila na třídenní soustředění.

Tři dny??? Jako vážně???

Samozřejmě, že na můj názor se opět nikdo neptal.

Co bych na to měla říct, občas se ztrácím a když se tak stane, jsem většinou vzteky bez sebe, což mi vůbec nepomůže.

Takže jsem se zkrátka ocitla uprostřed lesa, aniž bych věděla, kde jsem.

Nutno dodat, že po kotníky ve snehu a v obvyklém oblečení na závody, to jest tričko a kraťasy.

Málem jsem zmrzla.

Běhala jsem po lese a slibovala všem bohům, kteří mě poslouchali, že matku za tohle zabiju.

Když to posčítáme, tak to za ty tři dny dělá 5 hodin a asi 25 kilometrů ve sněhu v tričku a kraťasech.

Aby jste měli srovnání, ostatním to vyšlo přibližně na 2,5 hodiny a 18 kilometrů.

Jo, kdo umí, umí.

Všichni jsme naštěstí, až na pár omrzlin, přežili ve zdraví.

Možná se teď ptáte, proč sportovní nadšení lidi zabíjí, když nikdo neumřel.

No, po návratu domů jsem se zařekla, že ještě jedno takové soustředění a matku vážně zabiju. :-D

P.S. Dodržela jsem svůj slib?

Samozřejmě, že ne.

Ještě v prosinci jsem byla donucena se zúčastnit závodu v tzv. zimní lize. To mělo za následek další dvě hodiny ve sněhu. A nemusím doufám dodávat, co jsem měla na sobě.

Ach jo. Jsem na ní moc měkká.

Ale příště......

Tak snad se líbilo.
Bellatrix9599