Vážné Problémy

Kterak krtek přišel o komín

Děkuju moc za 100 přečtení. Není to až tolik, ale je to začátek.

Jak už jste nejspíš zjistili, život v naší rodině rozhodně není jednoduchý.

Občas svítí sluníčko, občas přejde mrak, někdy se spustí déšť a pokud to dojde opravdu daleko, rozpoutá se bouře.

Ale na tom není nic neobvyklého, tak to přece v normálních rodinách chodí, nebo ne?

U nás doma máme takovou specialitku. Nový druh počasí.

Je to ten čas, kdy mraku zkrátka hrábne, začne tancovat tai-chi, uráží měsíc a hází sluncem, protože má neskutečnou chuť, zahrát si rugby.

Pokud má obloha tuhle náladu, můžete si být jisti, že na obzoru se rýsuje něco hodně, hodně, hodně špatného.

A to si mnoho lidí často myslí, že než vidět bouřkovou čáru na moři, není horší už nic.

Ach sladká nevědomost.

Byla krásná zářivá neděle.

Teda vlastně ne, bylo docela dost hnusně, jen s tím zářením to zní poeticky.

Akorát se vyvaluji v posteli, protože uplynulé dva týdny jsem byla nemocná a měla jsem nakázaný klid na lůžku.

Což, řekněme si to upřímně, je neskutečná otrava, zvlášť když se v průběhu té doby musíte stravovat pouze zeleninkou a kořínky ze zahrádky.

No to je jedno. Zkrátka na mě máma zavolala, že by potřebovala s něčím pomoct.

Já vím, že už jen tohle bylo dost podezřelý, ale co jsem měla dělat?

Víte, od příhody s ježkem a plaketou neuplynul ani týden a já si nadějně myslela, že mě v nejbližší době nečeká nic dalšího totálně divného.

Jako už mnohokrát, zase jsem se spletla.

Bylo mi sděleno, že nějaká úžasná studie Svazu přátel zeleně, či něčeho podobného, se domnívá, že existuje mnoho druhů hlíny, z nichž některé jsou na pěstování zeleniny lepší než jiné.

Podle této studie je nejlepší, a zároveň nejsnadněji dostupná, hlína z krtinců.

I vydala matinka rozkazem, tak běželi jsme na pole s provazem...

Teda, jasně, že jsme neměli provaz. Měli jsme lopatky a plastové pytle.

Víte, člověk v životě zažije spoustu věcí, ale kolikrát za život se vám podaří stát uprostřed pole a lopatkou sbírat krtince do pytlů.

Moc často asi ne.

Nasbírali jsme dva plné pytle hlíny.

A nastala otázka, kdo ponese jaký pytel. Jeden se dal do batohu na záda a druhý do ikea tašky do ruky.

Tak aby bylo jasno, samozřejmě, že jsem se hlásila o nesení batohu, protože každého by napadlo, že to bude lehčí.

Jenže na naší rodinu zkrátka ještě pořád nejsem dost chytrá, takže jsem celou cestu zpátky z pole nesla batoh na zádech a v ruce jedno ucho ikea tašky.

Ten pocit, když si uvědomíte, že jste ten prohrávající, je strašný.

A tak, když jsem nemohla vyhrát, chtěla jsem mít aspoň poslední slovo.

"Mami! Až se zítra ráno probudíš a budeš mít rozvoranou celou zahradu, budeš vědět, že se ti jeden malej černej hajzlík přišel pomstít za to, žes mu ukradla komín." zvolala jsem na odchodu zpátky do pokoje.

Bellatrix9599