Vážné Problémy

Velikonoce

Velikonoce se slaví téměř všude. Ovšem v různých koutech země existují různé tradice.

Naše rodina slaví většinou v rodinném kruhu. Říkám většinou, protože se až příliš často stává, že mě naši pošlou na velikonoční soustředění s orientačním během, a to pak strávím celé svátky kdesi v lese, což je fakt nadmíru zábavné.

Letos mě soustředění minulo.

Nevím jestli to bylo dobrou konstalací hvězd, dobrou náladou karmy, souhrou okolností nebo jsem si to zkrátka jen hodně hlasitě vyhádala. A když říkám hlasitě, myslím tím hlasitě.

Tak jako tak, letos jsem na soustředění nemusela. Mohla bych tvrdit, že mi to přišlo vhod, a že jsem se učila na čtvrtletku z matiky, ale jelikož vím, kolik času jsem učení ve skutečnosti věnovala, nebudeme na to radši plýtvat slovy.

Velikonoce jsou jedním z mála období v roce, kdy se táta může svobodně a otevřeně vzbouřit proti mámě.

Vlastně je to, krom návštěvy moravských příbuzných, jediná příležitost. Často Velikonoce nazývám zkratkou TNLZV.

Tátova nadšená, leč zbytečná vzpoura.

Zažil jste někdy někdo útok sadisty???

Ne? Já ho prožívám každé Velikonoce.

To s jakou radostí si táta užívá, že nás může spráskat pomlázkou, hraničí silně s šílenstvím.

Nadšený výraz masového vraha, který zdobí jeho tvář, děsí lidi na kilometry.

Ne, dobře to už přeháním.

Výraz masového vraha mu vydrží jen do té doby, než dostane hadicí zásah přímo do obličeje, což bývá několik málo sekund.

Ano, voda to je jediná obrana a ani ta většinou nestačí.

Když je venku teplo, tak je to v pořádku, ale takhle jsme jednou čekaly s mámou v koupelně, a když táta vešel stříkaly jsme na něj vodu z vany.

Což se teda pěkně dlouho uklízí.

Nejhorší to bylo, když jsme jeden rok přesunuli vodu do obýváku a odneslo to asi deset knížek, co stáli na poličce příliš blízko kýblu.

Věřte mi, větší zábava než sušení knížek je snad už jen hraní scrabble. Tímto se omlouvám všem, co tuhle hru mají rádi, mě nikdy nebavila. Sorry.

Musím uznat, že fakt, že tyhle Velikonoce táta pracoval na skleníku a tudíž neměl čas, ani materiál, když už o tom mluvíme, na to, aby si upletl pomlázku, mě nejprve velmi nadchnul.

Představa, že jeden rok si budu moc o velikonočním pondělí sednou, byla velmi lákavá, ale nakonec musím uznat, že si letos připadám o něco ochuzená. No, i když ne zase tak moc.

Další úžasnou tradicí naší rodiny je házení s vejci. A to na spoustu způsobů.

Základem všeho jsou uvařená vajíčka, je už jedno jestli ozdobená nebo ne.

Jedna možnost je házení v kruhu. Jak se postupně vajíčko hází, je víc a víc rozbité, až někomu konečně rupne v ruce. Ten komu rupne je nejen lůzr, ale také ho nádherně ohodí prdlé vajíčko, což není nic příjemného.

Další na řadě je koulení. Snažit se na jeden hod dokutálet svoje vajíčko dál než ostatní a pokud možno ho přitom nerozbít.

A teď přichází na řadu vrchol programu. Hod přes střechu.

Víte, tahle aktivita končí většinou tak, že většina vajíček je rozbitá na cucky na střeše nebo na trávníku, podle toho jestli přehodíš nebo ne.

Co se ovšem u této "sportovní" aktivity výrazně nedoporučuje???

Nebývá dobrým nápadem mít otevřené střešní okno do pokoje. Věřte mi, že něco takového zažít nechcete.

Nevím proč, ale díl o aprílu jsem vydala už včera a telefon mi řekl, že je vše v pořádku. Až dnes jsem zjistila, že to tam není. Tak tenhle díl snad vyjde dobre.
Bellatrix9599