~ ~ It all Makes Sense When It's the End of the World ~ ~

1. kapitola - Řekni mi proč

"Jsi jeho nohsled a já jen přítěž. Zasloužíš si víc!""Co po mě chceš?""Čestného muže.""Rick je čestný."Nerozuměl, proč se o něj tak strachuje - o jeho názor, nebo o to, kde byl a jak bude reagovat. Co ho otravovalo ještě více; proč se on vlastně zajímal o všechny tyto věci, když přišlo na ní? Za posledních pár měsíců byla tahle skupina ničena po troškách - ztratili mnoho lidí, a získali mnoho, když přišli na farmu.Stalo se to, když ztratili Sophii a strávili mnoho dní hledáním - nikdy jí nenašli.Až před měsícem si uvědomil, že nebude tou poslední pro jejich skupinu. Osobou, kterou byl do toho okamžiku, byl člověk, jehož už nemohl více snést. Byl hrubý a neoblobný, i když v mnoha ohledet to bylo kvůli Merlovi a tomu, jaký byl.Jeho bratr z něho vytáhl to nejhorší v tolika způsobech; i přesto, že byl Merle jediný příbuzný, který mu zbyl - Daryl věděl, že byl lepší než jeho bratr. Merle ho stahoval dolů a nenechával mu prostor.Udělalo se mu trochu zle při přemýšlení nad tím vším - že už nebyl tím, kým býval. Dělal to, co chtěl a nestaral se o ostatní...Ne, to byl starý Daryl Dixon - ten Daryl Dixon, který tu seděl a díval se na tuto nádhernou, křehkou ženu vedle něj, která se snažila udržet se ve spánku v teple - ten muž, který chodil lovit pro skupinu každý den, pomáhal držet hlídku a udržoval ostatní v bezpečí, jak jen jeho síly stačily (hlavně Carol, ať už si to chtěl přiznat, či ne) - byl mužem, kterým se stal v posledních pár měsících a on věděl, že to bylo kvůli ní.Zajímal se více o to, co se dělo lidem okolo něho. Hlavně Carol.Celou tu dobu, kdy pátral po Sophii, cítil v sobě naději, že ji najdou - v tomto ohledu byl skálopevně přesvědčen, a proto čekal na den, kdy ji přivede zpátky k její matce. Když Shane otevřel ty dvěře, zrůdy se vyhrnuly ze stodoly a on uviděl Sophii, ztratil veškerou naději. Muž, kterým se stal v ten den, svým způsobem zemřel.Potom Rick musel sejmout Sophii pro dobro skupiny, všechen jeho vztek v Darylovi vyletěl ven. Proč by se měl starat - jediná věc, ve které se skrývala jeho naděje na to, aby ukázal ostatním, že není jeho bratr, byla pryč. Pátrání po ní bylo ukončeno a realita ho zasáhla plnou silou.Nebyl mužem hlubokého přemýšlení - nikdy nebyl postaven do situace, kde by musel dumat nad svým životem, nebo nad lidmi, které měl rád. Žil ve vědomí, že možná přijde zítřek a jestli přijde, bude pokračovat v jeho práci jako každý jiný den.Jenže když teď šel celý svět do sraček, věděl, že musí najít něco, pro co by žil - všichni něco takového potřebovali. Chtěl si myslet, že má důvod a někde v zadu jeho mysli věděl, že tu byl - ale pro tento moment si nebyl ochoten ho přiznat.Rozhlédl se kolem ohně, aby viděl, jak každý upadl do spánku, se Daryl posunul a sundal si pomalu bundu, než lehce položil svou dlaň na její nohu a oparně s ní zatřásl.Když se vyděšeně probrala, přiložil si prst ke rtům. "Ššš..." řekl potichu mezitím, co několikrát zamrkala, její oči navykající si tmě.Carol si sedla a pohlédla na Daryla. "Co se děje?" zeptala se ho, přitahujíc si svetr k tělu."Tady," řekl a podával jí svou bundu. Carol nazvedla své obočí a podívala se na něj naprosto zmateně. "Vem si to, ženská, nebo si to rozmyslím," Řekl přísně, přesto s nádechem něžnosti v hlase a postrčil k ní svou bundu znova.Carol se na něj napůl usmála, než si vzala jeho bundu a rychle ji přitáhla ke svému malému tělu. "Děkuji," řekla jemně. Přitáhla si kolena ke své hrudi a pohlédla do skomírajícího ohně. Její tělo se třáslo a ona si snažila nalhat, že to bylo kvůli chladu, ale pravdou bylo to, že se třásla z gesta, který učinil Daryl, dávajíc jí jeho vestu. Vůně z ní vycházející byla mužná... byla Daryla Dixona - vdechovala ji, když seděli na motorce, držela se kolem jeho pasu při úprku z farmy.Daryl pokleknul na kolena, opřel se o ruce a vhodil několik větví do ohně, aby neuhasnul. Mezitím, co byl T-Dog stále vzhůru, Daryl sám sebe zaúkoloval přinešením více dřeva z lesa. Také převzal povinnost noční hlídky - věděl, že potom všem, co se té noci stalo, nebude schopný usnout; byla to ta poslední věc, na kterou by si byl pomyslel."Daryle," zašepala jemně s pohledem upřeným do ohně."Jo," řekl a jeho oči také zkoumaly oheň."Když jsem řekla, že chci čestného muže, nemluvila jsem o Rickovi," řekla potichu s očima upřenýma jeho směrem.Daryl zachytil Caroliin pohled, který se zdál trvat věčnost - ale byly to pouhé vteřiny, než odvrátil pohled, vhazujíc do ohně další větev. Její oči ledových odstínů byly nádherné a zaplněné obavami o něj, až se v nich málem ztratil."Mluvila jsem o...--" její slova byla náhle utnuta."Nech toho," řekl opatrně. Jeho hlas byl varovný; nechtěl styšet to, co se snažila říct."Proč?" zeptala se ho.Rozlobeně si prohrábl vlasy, opřel se o kamenný útvar za ním. "Protože nejsem čestnej člověk," řekl, ukončujíc tak její větu. Byla to pravda; Daryl nebyl ani zdaleka čestný muž. Byl pouhým balíkem ze zapadákova, který si dělal, co chtěl, co musel pro své přežití a nic víc. Nezajímal se o ostatní; v žádném případě!Teda, snažil se o tom sám sebe přesvědčit."Jak něco takového můžeš říct?" zašeptala po pár minutách ticha."Protože je to pravda," pronesl s pohledem ztraceným v ohni, než zaslechl její povzdech. "Hele, nesnaž se, abych se cítil líp s tímhle o 'čestným muži'. Hovadina." Dodal. Překřížil si ruce na hrudi a ucítil ledový vánek, dotýkající se jeho holých paží.Carol si povzdechla, zavrtěla hlavou a poté se pomalu postavila. Cítila jeho oči, sledující ji po celou tu dobu. Stáhla si jeho bundu z ramen a učinila několik kroků k němu, pouštějíc bundu do jeho klína.Pokud nechtěl slyšet to, co chtěla říct, potom se vrátí ke svému spánku v rohu, ve kterém byla. Nechtěla žádnou jeho pomoc - odstrkával ji pryč pokaždé, když se snažila dostat blíž."... sakra." Zavrčel a vyhoupl se na nohy. Tyčil se nad její trpělivou osobou a bezprostředně jí strčil zpátky svou bundu, aby jí přiměl vzít si ji zpět. Bylo to opatrné gesto - nikdy by neudělal nic, co by jí ublížilo."Jak to můžeš jen říct?" řekla trochu nahlas a následně se rozhlédla kolem sebe, ujišťujíc se, že nikoho neprobudila. Celá skupina zůstala v klidu ve svém spánku - věděla, že každý byl unavený. Byla taky - ale nyní nemohla spát - hlavně kvůli tomu, kam se tato konverzace ubírala."Vezmi si to, Carol," řekl příkře, hledíc do hloubky jejích očí, které se okamžitě zavřely, při vyslovení jména. Nikdy moc neříkal její jméno - ale když to udělal, znělo to nádherně, dokonale spadlo z jeho jazyka.Carol ale neudělala jediný pohyb, aby si vzala bundu zpátky.Daryl zavrčel ještě jednou, než popadl bundu a přehodil ji přes její ramena. Chtěl se od ní odvrátit, ale jeho nohy odmítly poslechnout. Jejich blízkost ho uváděla do nepohodlí - při nejmenším se snažil přesvědčit, že to tak bylo."Podívej se, co jsi všechno udělal pro tuhle skupinu. Už jsem ti to jednou říkala... jsi každým kouskem dobrý jako oni, proč to nevidíš?" zeptala se mezitím, co si k sobě přitáhla blíž jeho bundu.Daryl nakonec ustoupil vzad a prohlédl si ji od hlavy k patě. Vypadala utahaně a ztrhaně - stejně jako všichni ostatní; ale pro nějaký důvod ho tento fakt trápil víc, protože právě ona takto vypadala. Chtěl učinit všechno, aby jí ochránil - emočně i fyzicky.I přesto, že byl v citové části špatný; Daryl nikdy nevydržel nikde dlouho, aby navázal nějaký vztah s jinou ženou. Upřímně, Daryl Dixon byl jen s jednou ženou za celý jeho život. Když mu bylo sedmnáct.Merle si z něho srandu za to, s kým se vyspal - z holky, která ho připravila o panictví. Pokaždé, když se vyskytla žena a Daryl se o ní zajímal, Merle mu vždy připomněl jeho první dívku, a jak hrozné to bylo. Od té doby se Daryl čím dál tím míň zajímal o vztah s ženami - bylo mu stále opakováno, že nebude dobrý pro žádnou ženu a on tomu nakonec uvěřil.Ale když se svět stal peklem, kdo mu tohle bude připomínat? Jeho bratr tu už nebyl, aby ho otravoval s možností cítit něco pro tuhle ženu anebo starání se o tuhle skupinu, když tomu bylo zapotřebí.Tentokrát to byl jen jeho boj, už nebyl v bratrově stínu. Věděl, že to bude pro něj velmi obtížné, aby změnil své myšlenkové pochody, ale čím více nad tím přemýšlel - tím více chtěl, aby se to stalo. Chtěl život jen sám pro sebe. Bylo to smutné, že se to stalo až na konci světa, ale on neočekával nic víc od života, ve kterém žil.Našel důvod pro život v tomhle zasraném světě - jeho důvod pro pokračování, i když to bylo v pekle.Byla to ona.Ona byla jeho důvodem.Ale on by jí to nikdy neřekl."Řekni mi... proč,... proč se tak zkurveně moc staráš?" zeptal se náhle s rukama překříženýma na hrudi. Jeho oči nikdy neopustily její, ani když se na okamžik podívala do země a poté zpátky bojovat s jeho odzbrojujícím pohledem."No, každý potřebujeme něco... něco, pro co bychom žili," řekla pomalu, vědoma toho, že ho chytila nepřipraveného. "Ztratila jsem svého muže..." začala, než jí přerušilo jeho odfrknutí."To nebyla žádná ztráta," řekl příkře, aniž by se staral, jestli poranil její city, nebo ne. Část jeho já byla na ní naštvaná, že zůstala tak dlouho s takovým sráčem, jako byl on. Byla mnohem lepší než Ed. A Daryl také věděl, že by nikdy nedokázal vztáhnout na Carol ruku. Byl jiný, na rozdíl od Eda - vždy byl přesvědčen, že chlap, který uhodí ženu, není doopravdy mužem.Jeho myšlenky se náhle změnily v momentě, kdy spatřil její oči zaplňovat slzami - jak by na ní mohl být doopravdy naštvaný?Žena předním musela být pravděpodobně vyděšená k smrti - Daryl viděl, jak se k ní Ed choval a jak ji mlátil. Dokonce i tušil, že kdyby Eda opustila, nebo se o to alespoň pokusila, zabil by ji. Rozuměl jí, ale i tak ho neuvěřitelně štvala představa toho, čím si musela projít.Carol ztěžka polkla a pokračovala. "... ztratila jsem svou holčičku," řekla nakonec s nepříjemným pocitem, že se brzo rozpláče. "Sophie byla jediná věc, která mi zůstala na tomhle světě," řekla, objímajíc sebe samu. "Ztratila jsem všechno..."Vzhlédla od země, aby spatřila, jak se na ní kouká. Jeho pohled byl jako oheň - ne naštvaný a spalující, ale teplý a vřelý, že ho v ten moment chtěla ještě víc."Mimochodem, máš pravdu o Edovi," povzdechla si. Daryl se na půl usmál. "Bože, odpusť mi, že tohle říkám,... ale... jsem ráda, že zemřel. Když jsi mi podal ten krumpáč toho dne... Cítila jsem úlevu - jako bych mohla poprvé za dlouhou dobu konečně dýchat."Daryl jí rozumněl, ale nevěděl, co má říct. Nebyl dobrý v situacích, jako je tahle. Nikdy nebyl. Kdyby otevřel ústa k útěše, určitě by všechno řekl špatně a on věděl, že se cítila mizerně a při bohu věděl, že nedělá nic, aby se cítila ještě hůř.Ale doufal, že jí rozuměl správně - byl její důvod k životu on?Nedokázal ustát zmatek, kterým procházel; ale nepokládal otázky. Ne nyní. Znal Carol a věděl, že tohle není konec jejich konverzace, takže později, kdy přijdou na toto téma znovu, možná bude mít koule zeptat se, co tím doopravdy myslela."Takže, když se ptáš, proč se starám tak moc... protože ze všech tady, jsi ty jediný, kdo se mnou nezachází, jako bych byla šílená."To byla pravda - i přesto, že Daryl měl srandovní způsob, jak to ukázat - věděla, že mu na ní záleželo. "Přišla jsem o svou holčičku a teď se mnou každý zachází, jako kdybych ztratila rozum, nebo tak něco..." dodala s povzdechem."Možná to je proto, že nevědí, jak se kolem tebe chovat. Když jsme po ní pátraly, každému tě bylo líto a byli schopní tě utěšit způsobem, kterým jsi potřebovala, ale teď... když je pryč, nevědí co říct, aby ses cítila líp," zašeptal něžně. Stávalo se to pro něj až příliš citlivé a on chtěl co nejdřív od toho odejít. Hned!"Nikdy to nebude lepší..." vysvětlila nakonec mezitím, co se svezla po kamenné zdi příliš unavená a zmrzlá, než aby byla schopná dále stát na svých nohou. "Ale dělám to, co bych měla dělat. Snažím se být stále zaměstnaná - je to tak lepší, nemyslet na ni."Pozvedl obočí při pohledu na Carol. Věděl, co tím myslela a také tušil, jak těžké bylo přiznat to nahlas. Zdálo se, že mu věří a to ho trochu trápilo - v minulosti nikdo neprojevil důvěru k Darylovi a kupodivu mu to tak vyhovovalo.Ale nebyla to jen ona - celá skupina na něj spoléhala. Líbil se mu pocit, že ho potřebují - i když to bylo pouhlé shromažďování věcí k přežití."Podívej..." na okamžik se odmlčel, nebyl si jistý, co říct. Když spatřil malou naději v jejích očích, zastavil se, aby nevstoupil až příliš do konverzace. "Měla byses trochu vyspat, jo?" dodal a pohlédl do ohně.Carol unaveně zazývala a opřela se zády o zeď s pohledem upřeným do plápolajícícho ohně. Chtěla toho ještě tolik říct, ale cítila, jak nad ní vyčerpání přebírá nadvládu, její oči se pomalu začínaly zavírat a jen ztěžka je přiměla se otevřít."... a Carol," řekl Daryl nakonec a pohlédl přes své rameno na její osvětlenou tvář. Otočil se k ní zcela, aby se na Carol mohl pořádně podívat a pousmál se pro sebe; byl strašná bábovka, když se choval tak citlivě. Naštěstí pro něj Carol už spala, i kdyby ne a on ukázal tuto stránku svého já, byla by to vzácnost, pouze přední. Věděl, že by to nijak nerozebírala se zbytkem skupiny."Nejsi žádné břímě," zašeptal jejím směrem s nadějí, že ho nemůže slyšet. Byla to nakonec pravda - nebyla břímě. Alespoň pro něj ne.Chtěl sám sebe nakopat, že byl takováhle bábovka. Ale bylo to jen na okamžik a on věděl, že až se ráno probudí, bude zase takový osel, jako vždy.Avšak když vzal úvahu události toho dne - musel být milý - hlavně kvůli Rickovým šokujícím novinkám. Věděl, že Carol by neunesla víc a i přesto, že se k ní choval jako neuvěřitelný bastard, vždy se k němu vrátila na konci dne.Tušil, že tahle konverzace jednoho dne přijde znovu na světlo a on doufal, že tentokrát bude na ni líp připravený. Všechny tyto hluboké a citlivé myšlenky ho znepokojovaly. Byla tu však věc, kterou nesnášel ze všeho nejvíc; v hlavě měl nyní tolik nezodpovězených otázek, s nimiž nevěděl, jak naložit.Daryl na ní znovu pohlédl - chtěl ji probudit, aby vše dokončila dřív, než ho to sežere za živa. Ale výraz na její tváři, když spala, mu zabránil něco takového udělat. Zeptá se na to dříve, či později - jen doufal, že bude mít takovou kuráž, jakou měl teď.