Básně šílené dámy

...

Chce se mi řvát,

však kolem je moc lidi,

chci se prát,

ale asi se moc stydím. . .

Mám opět pocit že tě ztrácím,

do beznaděje se pomalu vracím.

Nevím co s tím,

nevím jak udělat tě znovu mým.

Bojím se o naší budoucnost,

nechci přijít o ty chvíle s tebou,

to co jsme tak pečlivě plánovali,

z té představy mě prsty zebou.

Co se stalo to netuším,

ale že je něco špatně to vytuším.

Nevím proč jde to s námi z kopce,

Ať si myslí kdo chce co chce,

nevzdám se té lásky k tobě,

nenechám tě jen tak se mi ztratit,

možná jsem se jen nechala změnou schvátit.

Vím že to máme těžší,

že vyrovnáváme se s tím stěží,

ale bude to v pořádku,

když podíváš se pozpátku,

tak vidíš co už jsme zvládli,

jaké zlé síly nad námi vládli,

a přesto pořád jsme,

držíme se jak to jen jde,

už tě nikdy nepustím,

budeš navždy mým jediným.
___
Přeji všem co ještě nespí krásný večer. Dlouho jsem nepřidala žádnou báseň, za což se omlouvám, ale nebyla nálada ani nápad. Tato slově ze mě teď doslova vyletěla, tak doufám,že se vám budou alespoň trochu líbit.
Vaše meri