Upír nebo vlkodlak

7. Kapitola

Po dvou letech
Esme
Ari je už sedm let a Renesme je čtrnáct let. Před dvěma týdny jsme se přestěhovali na Aljašku, kde jsme navštívili Denaliovi. Jacob se přestěhoval s námi, protože jako otisk by bez Renesme nemohl být. Renesme s ním odjela do Brazílie na měsíc. Moc jim to přeju, protože když jsou spolu, tak jsou nádherný pár. S Carlislem a pak s ostatními jsme se dohodli, že Ari bude chodit do školy. Teď zrovna ji dělám snídani a Carlisle ji budí. To chci vědět, je si se mu to povede.

Carlisle
Ari jde dneska poprvé do školy. Přestěhovali jsme se sem před dvěma týdny a ostatní jdou do školy teprve dnes a Ari taky ale do základní školy a do první třídy. Mám ji vzbudit ale to mi fakt nejde. Zahrabala se do deky, tak hodně že ji nebudu dostat ven. Asi zavolám Esme. ,,Ari. Musíš do školy."

Rosalie
Procházela jsem okolo Ariinýho pokoje a uviděla, jak Carlisle stojí vedle postele a přemýšlí. Nad tím jsem se zasmála a šla k němu. ,,Nedaří?" Zavrtěl zamračeně hlavou a já si klekla k posteli. ,,Když se šípková růženka vzbudí, tak dostane palačinky." Zašeptala jsem k ní a ona si rychle vyletěla z postele a běžela do koupelny. ,,Takhle na ni musíš." Řekla jsem mu a on se smíchem přikývl. Já šla dolů do obýváku a už všichni tam na mě čekali.

Ariana
Osprchovala jsem se a Carlisle mi pak donesl oblečení a já se do něj převlíkla. Vyčistila jsem si zuby a Carlisle mi pak vyfénoval vlasy. Pak jsem šla dolů s ním dolů a Esme mi dala lívance. Jé. Lívance! Rose tedy nekecala a já se do nich pustila. Pak jsem Esme donesla talíř. Carlisle mi podal bundu a aktovku. Rozloučila jsem se s Esme a ona mi popřála, ať se mi tam daří.

Carlisle
Vzal jsem ji za ruku a šel s ní do auta. Sedla si do zadu a já ji ještě zapnul. Sedl jsem si na místo řidiče a zapnul se taky. Dal jsem si zrcátko, abych na ni viděl. Zrovna se dívala z okna. Rozjel jsem se. ,,Jak se těšíš?" Podívala se na mě. ,,Moc ne. Víš co nás s Emmetem napadlo?" ,,To ani nechci vědět." Řekl jsem a ona se usmála. ,,Stejně ti to řeknu, Emmet by mě mohl učit. Prosím." ,,No to určitě." Uchechtl jsem se a víc se opřel o sedadlo. ,,Ale on by mě dobře učil." Řekla. ,,Za prvé kdybychom uvažovali nad domácím učením, neučil by tě Emmet ale asi Edward nebo někdo jiný. Za druhé stejně by ses nudila, protože Nessie je s Jacobem na měsíc v Anglii a za třetí už tam jedeme a už s tebou počítají." Usmál jsem se na ni. ,,Mě by nevadilo, kdyby mě učil Edward a doma bych se nenudila a taky by se to dalo ještě vrátit zpátky, abych tam nemusela." Pořád se snažila ale já už dojel ke škole a odpásoval ji. Vzal jsem ji za ruku a šli jsme dovnitř. ,,Prosím. Já budu hodná a budu pomáhat Esme s nádobím a čímkoliv, co bude potřebovat. I tobě." Můj úsměv se zvětšil. ,,Tady se ti bude líbit a najdeš si nějaké kamarádky a kamarády." Nakonec poraženecky přikývla a ve dveřích nás přivítala učitelka. Vysvětlila víc mě a já s Ari došel do šatny a pak zpátky. Měla si tam dát věci. V aktovce měla naštěstí boty. Esme je tam nezapomněla dát. Učitelka si ji převzala a ona mě ještě objala. Pak jsem se vydal k autu a jel jsem hned do práce.

Ariana
Ta učitelka mě zavedla do třídy. Byli jsme hned vedle sborovny, která byla vedle vchodu. Několik žáků se na mě podívalo. ,,Tak se třeba tady Ariano posaď." Ukázala vedle tlusté dívky a já si tam poslušně sedla. ,,Tak. Už bychom tu měli být všichni. Vítám vás v první třídě...." A takhle to pokračovalo do konce hodiny. Ptala se nás na jména a na svou rodinu. Andrea, ta která sedí vedle mě, řekla. ,,Jmenuju se Andrea. Já bydlím s mojí maminkou a tatínkem skoro hned vedle školy. Nemám žádné sourozence." Učitelka přikývla. ,,Tak a naposled, Ariano můžeš začít." ,,Dobře. Jmenuju se Ariana Cullenová. Mám sourozence Emmeta, Rose, Alici, Jaspera, Edwarda a Bellu a adoptivní rodiče Carlislea a Esme." Řekla jsem o sobě něco a všechny pohledy na mě visely. ,,Dobře...." Paní učitelka něco chtěla říct ale zazvonilo. Tohle budu mít asi nejradši ve škole. ,,Aha.... No tak fajn. Rozdám vám papírky, kdo si vás který den bude vyzvedávat. Dneska vás určitě budou vyzvedávat vaši rodiče." Řekla a propustila nás. Dneska jsme měli jen jednu hodinu a to bylo super.
Dostali jsme rozvrh hodin. Paní učitelka s námi čekala venku a čekala na naše rodiče. Carlisle říkal, že jede do práce a Esme to nevím. Byla jsem tu jako poslední. Paní učitelka si sedla vedle mě na schody. Uviděla jsem žluté povědomé auto. Že by? Z auta vylezla Al s Jazzem a přišli blíž k nám. Jazz rozevřel náruč a já do ní skočila. Zatočil semnou a všichni tři jsme se smáli. ,,Vy jste kdo?" Zeptala se jich učitelka. ,,Její sourozenci." Řekl Jazz. Prohlídla si nás. ,,Je si si to chcete ověřit, zavolejte naším rodičům." Řekla Al. Učitelka šla volat. ,,Jak se ti tu líbilo?" ,,Ušlo to. Sedím u Andrey, je tlustější, no.. a paní učitelka se nás ptala na rodinu." Mrkla jsem na ně a oni s úsměvem přikývli. Paní učitelka po chvilce přišla a telefon dala do kapsy. ,,Ano. Vaši rodiče mi to potvrdili. Ariana dostala lísteček, kdo si ji jaký den bude vyzvedávat." Alice přikývla a rozloučili jsme se s ní a zalezli do auta a rozjeli se směr domov.