Ohnivá duše

Kapitola pátá

Jakmile jsem vystoupila z portálu, popadla mě panika. Všude okolo byla tma. Na chvíli jsem zalitovala svého rozhodnutí. Hned na to se po obvodu celé místnosti rozhořel oheň. Plameny ji dokonale osvítily. Stěny místnosti byly pomalovány nejrůznější obrazy mýtických bytostí, jaké vesmír kdy poznal. Jinak tu nebyla žádná okna ani dveře. A nábytek tu taky scházel.

Přešla jsem přibližně doprostřed místnosti. Už zase jako člověk. Jasně, ať si se mnou všichni dělají, co chtějí. Bylo to celé zvláštní. Cítila jsem se, jakoby mi srdce mělo za chvíli vyskočit z hrudníku. Sedla jsem si na zem. Přemýšlela jsem o tom, proč mi Charge ukázal chvíli potom, co jsem odešla z domova. Proč zrovna tenhle moment?
,,To je dobrá otázka." Uslyšela jsem hluboký hlas.

Otevřela jsem oči. Kolem mě stálo pět osob v kápích, každá jiné barvy. Červená, zelená, modrá, stříbrná a černá. Přes ty kápě jim nevidím do obličeje. Prudce jsem se postavila, až se mi udělali mžitky před očima.
,,Co jste zač?!"
,,Není důležité, kdo jsme, ale je důležité, co se bude dít dál, v budoucnosti." Řekl 'modrý'.
,,Cože?! Co tím myslíte v budoucnosti?"
,,Jak říkáme. Neztrácejme čas. Je třeba, aby ses dozvěděla pravdu." Ozval se 'zelený'.
,,Co? Proč pořád říkáte věci, které nedokážu pochopit."
,,To, co říkáme, není nepochopitelné. Určitě už ti bylo řečeno proroctví, že?" Nic jsem neříkala, pouze jsem přikývla. "Jenže to proroctví, co všichni znají není úplné." Promluvil černý. Není úplné. Hmm.
,,Jak můžu vědět, že říkáte pravdu?"
,,Budeš nám muset věřit." Řekli všichni najednou.

Než jsem stačila cokoliv říct, vzduch v místnosti se začal pohybovat kolem dokola. Nevěděla jsem jak, ale bylo to fascinující. Z rozvířeného větru se nad našimi hlavami utvořila koule, která po chvíli začala zářit. Světlo bylo tak jasné, že jsem si musela zakrýt oči. Neviděla jsem nic jiného než bílo. Nejdřív černo teď bílo. No skvělé.

Světlo začínalo pohasínat. Už jsem nestála v té místnosti. Zase byla všude tma. Ale tentokrát je to jiné. Pod mýma nohama se objevila plošina, ve které se prolínaly všemožné barvy a vytvářely tak nové odstíny.

Připadalo mi to tak překrásné, že jsem si nevšimla, že jsem tam nebyla sama.
,,Promiňte nevšimla jsem si vás."
,,To je v pořádku." Řekl černý.
,,Kde to vlastně jsme?"
,,Na začátku všeho. Mám za úkol tě seznámit s pravým zněním proroctví. Jestli jsi připravená, tak můžeme začít."
,,Dobře."
,,Tak se dívej."

Před námi začalo zářit světlo a tvořit jakýsi tvar. A on začal mluvit.

'Před mnoha miliardami stovek let, když se všude rozprostírala tma, se objevilo světlo, ze kterého se zrodil zlatý drak. Ten pak s pomocí svojí moci začal tvořit vesmír, tak jak ho známe. Jenže i tak mocný drak jako on potřeboval společnost a proto svou duši rozdělil na dvě poloviny. Tím vznikl bílý a černý drak. Bílý drak měl moc života a černý drak smrti. Jeden bez druhého nemohl být. Jako jing a jang a jako bratři. Oni pak pokračovali v díle zlatého draka. Vytvářeli vesmír. Všemožné rasy, planety, světy a hvězdy. A pak se to stalo. Dnes už nevíme, co přesně se tenkrát stalo, ale po té události černý drak začal útočit na bílého draka. Strhla se válka mezi světlem a temnotou. Byl to dlouhý boj, avšak nakonec oba z této bitvy vyšli poraženi. Oba zahynuli. Tak jako zlatý drak stvořil bílého a černého, tak z těl těchto dvou draků se po jejich smrti stala původní šestka draků. Zárověň s nimi byla vznesena věštba.

Dnes byla mocná stvoření usmrcena,
však moc jejich nikoliv zatracena,
Jen k putování světem odsouzena.
Jakmile světlo světa spatří duše nejčistší,
bude vyvolena tou silou největší.
Toť stane se v nejnaléhavější chvíli,
kdy bude nejvíce potřeba této síly.
I mít tuto moc je břemeno,
byť jen už pomyšlení na něho.
Musí se vydat do svatyně
a tím spečetit svůj osud strážkyně.
Pak s touto silou zlo přemůže,
všem krom sebe tím pomůže.
Než se tak jest stane,
překážek bude jak neskrotné saně.
Tak zní proroctví vepsané v hloubidračí duše.'

Zase jsem neviděla nic jiného než světlo.