Ohnivá duše

Kapitola třináctá

,,Rychleji!" Zakřičel na mě Feier. Protočila jsem očima. A zakřičela odpověď:
,,A o co myslíš, že se snažím!"
,,Dobře to stačí. Budeme pokračovat zase zítra."
Přistála jsem vedle Feiera.
,,Učíš se velmi rychle."
,,Není to tak těžké. Je to jako bych létala pomocí svých křídel v plné proměně."
,,Jak říkáš, to že jsi drak ti ovládnutí poloviční proměny docela pomáhá, ale to, že už umíš ovládat samu sebe v poloviční dračí proměně není vše, co musíš umět. Potom, když jsi dovolila sama sobě ovládat poloviční proměnu, jsi v sobě... jak to jen říct, 'odemkla schránku', ve které tato síla byla svázána. Právě proto se teď budeme muset snažit, aby nedocházelo k takzvané samovolné přeměně, k níž dochází při neovládnutí svých emocí. Dá se tomu zabránit hned několika způsoby. Nejznámější asi budou tyto dva. Můžeš zkusit neprojevovat emoce a druhý způsob je, když je tvoje mysl natolik silná, aby potlačila přeměnu, to je ten nejlepší způsob. Ale už dost toho všeho. Myslím, že už jsme udělali dost a nastal čas se seznámit s mými bratry." Zakončil ten jeho monolog. Bylo těžký ho nepřestat poslouchat, ale nějak se to zvládlo. Jenom ta poslední věta se mi nějak nezdála.
,,A co se stalo s tím 'kdo jsme to není důležité?" Zeptala jsem se.
,,Časy se mění." Řekl jen, jenže mě tahle odpověď nestačila. Zatím jsem to nechala být. Potom jsme už pokračovali v tichosti.

Zase jsem v místnosti,  kde tohle všechno začalo. I když už jsem ty malby na zdech viděla, pokaždé mě zaujmou.
,,Tyhle malby znázorňují vznik jednotlivých ras."
,,Takže támhle ta znázorňuje elfy a ta hned vedle temné elfy."
,,Správně. Najdeš tu všechny bytosti ať už jsou na jakékoliv straně."
,,To je úžasné. Jak vlastně téhle místnosti říkáte?"
,,Nemá svůj název, ale pro nás je to něco jako svatyně. S bratry se tu scházíme, což mi připomíná, že by tu měli být každou chvíli."
,,To mě připomíná, že jsi mi ještě neodpověděl na otázku ohledně toho, kdo jste. Vím, odpověděl jsi, ale já chci vědět proč. Proč jste mi to předtím nechtěli říct, ale teď ano?"
,,Nevěděli jsem jestli se ti dalo věřit. A taky jsme měli na spěch. Věcí, co bylo potřeba udělat vylo hodně a času je stále málo. Jelikož se tvůj čas tady krátí, tak se ti na závěr chceme představit."
,,Počkej, co chceš říct tím, že se mi krátí čas? Nemyslíš snad..." neřekla jsem to nahlas, ale věděla jsem, že věděl, co jsem tím myslela. Podíval se na mě výrazem 'to myslíš vážně'. Jakmile zjistil, že jsem si nedělala srandu, začal se smát, div se neválel na zemi.
,,Něco k smíchu?"
,,Jjjo," vysoukal ze sebe mezi přívaly smíchu ,,vážně by mě nenapadlo," další nával smíchu ,,že budeš myslet na něco takového." Zamračila jsem se na něj.
,,Tak promiň, že se bojím o svůj život." Řekla jsem mu. On na to nic neřekl jenom, se dál smál. Frustrovaně jsem vydechla a věnovala se zase malbám.

Nevím, jak to bylo dlouho, když bratři se konečně ukázali. Mezitím se Feier uklidnil, stojíc teď vedle mě.
,,Tak Marinol, chtěl bych ti představit moje bratry." Při vyslovení mého skutečného jména jsem sebou trhla.

,,Ahoj, já jsem Matagi, element vzduchu." Řekl ten ve stříbrné kápi a následně si ji sundal. Měl blonďaté vlasy s nádechem stříbrné, oči v barvě nejjasnější oblohy kontrastující s jeho světlou kůží.

Jako další se představil ten v zelené kápi.
,,Já se jmenuji Nyika, element země." Jeho nyní odkryté vlasy vypadaly jako čerstvě posekaná tráva a oči mi připomínaly nekonečný les.

,,Zdravím, mé jméno je Vatura, element vody." Řekl ten v modré kápi s vlasy jako nejhlubší oceány a očima jako studánky.

Jako poslední se představil kluk v černém s vlasy jako nejčernější noc a očima jako dva nejtmavší onyxy prostým:
,,Ahoj, jsem Mallumo, element temnoty."

Tak tohle bude ještě hodně zajímavý. Přede mnou stáli přímí potomci prvních šesti draků a já, která má údajně být nositelem síly zlatého draka.

Matagi:

Nyika:

Vatura:

Mallumo: