Kapitola čtrnáctá

47 5 0
                                    

Potom co se mi všichni představili, jsme se museli rozloučit. Jaká ironie. Feier mi vysvětloval, že čas, který jsem tady mohla strávit, byl omezený a každou chvíli bych se měla vrátit zpět na Zemi.

Ještě naposledy jsem si prohlížela obrazy na zdech.
,,Nemůžu uvěřit, že už se vracím zpátky mezi ty primitivní lidi."
,,Musela jsi vědět, že se tam jednou vrátíš." Odpověděl mi Nyika.
,,To ano, ale připadá mi to strašně brzy. Navíc se tady cítím líp než tam."
,,S tím nic nenaděláme. Budeš to tam bez nás muset vydržet." Ozval se nově příchozí Matagi s tím jeho úšklebkem.
,,Je čas." Dodal Feier jdoucí v závěsu za Matagim. Povzdechla jsem si. Věděla jsem, na co narážel. Jedeme zpátky na Zem, jéééj.

Se všemi jsem se rozloučila a jako na povel moje tělo začalo zářit jasným, bílým světlem.
,,Budete mi chybět." Řekla jsem jim ještě než mi zmizeli z dohledu. Nejdřív jsem všude viděla jasné světlo a pak tmu. Otevřela jsem oči a koho před sebou nevidím. Charge.

Na rukách jsem se nadzvedla do sedu. A zahleděla se Chargovi do očí.
,,Ráda tě zase vidím Chargi. Jak dlouho jsem byla pryč?" Zeptala jsem se ho, docela by mě to zajímalo.
,,Pro tebe to byla dlouhá doba, jenže tady na Zemi uplynula sotva vteřina." Odpověděl na mou otázku. Nevzmohla jsem se na nic jiného, než na něj zírat s otevřenou pusou. Chtěla jsem něco říct, ale nestihla jsem to, protože sem přiběhla Kate začínajíc máchat něčím nad hlavou. Charge to nenechal bez odezvy. Začal na ni vrčet. To nedopadne dobře. V tu chvíli jsem udělala něco, co by Kate mohla brát za bláznovství. Postavila jsem se mezi ní a Charge.
,,To stačí." Řekla jsem s klidem. Charge se uklidnil hned, ale to samé se nedalo říct o Kate. Po chvíli váháni však i ona tu divnou věc sklonila. Popadla mě za ruku a vytáhla ven z 'výběhu'.

,,Můžeš mi říct, co tě to napadlo?!! Mohl tě zabít!! Vždyť víš, že Jeremy říkal, že je nebezpečný." Rozkřičela se  na mě Kate. Mě to v tuhle chvíli bylo docela fuk.
,,Divíš se, že je nebezpečný? Každý v jeho situaci by byl nebezpečný. Stačí jen vědět, jak na to. Myslím, že by to chtělo větší péči a někoho, kdo si ho bude vážit." Plácla jsem to první, co mě napadlo. Snad to zabralo. Soudě podle jejího výrazu to zabralo.
,,Zeptám se na to Jeremyho." Přikývla jsem. S tímhle jsem se rozešly zase domů. Pořád jsem ale nezapomněla na to s těmi magickými tvory. Stoprocentně o tom musí vědět, ale otázkou je, kdo je doopravdy Kate a proč to dělá. Jestli si myslí, že mi to bude ještě dál tajit, tak se šeredně plete. Před bránou do toho zoo parku, jsem se rozloučila s Kate a vydala se domů.

O týden později

Jak já ten zvuk nesnáším!!! Blbej budík! Konečně se mi ten rachot podařilo vypnout. Svalila jsem se do peřin a ještě chvíli jsem koukala do stropu, než jsem se vyhrabala z postele. Další nudný den. A je to středa. Super. To bude vážně zábava. V šatně jsem si vzala černý rifle a bílý tričko s černým nápisem the best girl. Vešla jsem do koupelny, kde jsem si opláchla obličej, vyčistila si zuby a nějak si učesala vlasy. V kuchyni jsem si udělala menší snídani v podobě toustů a kafe. Pak si vzala tašku s učením a vyrazila do školy.

Před školou na mě už čekala Kate. Jakmile mě uviděla, zuřivě mi zamávala.
,,Ahoj Kate." Pozdravila jsem jí.
,,Ahoj Miriam, víš o tom, že sem mají přijít nováčci? A do naší třídy?!" Nadšeně vykřikla Kate. Usmála jsem se nad jejím počínáním.
,,Kate nekřič tak, stojím přímo vedle tebe." Se smíchem jsme se rozešly do třídy.

Sedla jsem si jako vždycky v předposlední lavici u okna společně s Kate sedící vedle mě. Za námi bývá jedna lavice volná, takže by si tam někdo z těch nováčků mohl sednout. Z mých úvah mě vytrhlo zvonění a natěšená Kate. Do třídy vešla naše matikářka společně s ředitelem.
,,Jak jistě jste už mohli slyšet, do vaší třídy nastoupí noví studenti. Tímto bych vám chtěl představit," dovnitř vešli pět kluků mě povědomých, "bratry Yoso." Jeden zrzek, blonďák, další má hnědé vlasy připadá mi, že vidím odlesky zelené a další dva mají tmavě černé vlasy vypadaly by stejně až na to, že první má vlasy daleko tmavší než ten druhý,  který jakoby ve vlasech měl odlesky modré.
,,Já jsem..." začali se představovat, ale já to nevnímala, došlo mi totiž kdo jsou. To si ze mě děláš...

Ohnivá dušeKde žijí příběhy. Začni objevovat