"Em, pojď dolů. Máš poštu!"volala na mě mamka ze schodů.Seběhla jsem dolů a otevřela obálku."Přijali mě!!!!"zakřičela jsem na celý dům a objala mámu.
Tak dobře, teď se vám představím a řeknu svoji minulost na kterou nevzpomínám zrovna moc ráda.
Jmenuji se Ema Strong. Bydlím s mou adoptivní mámou v Irsku. Je mi 18 let.Moji rodiče mě doma mlátili. Možná kvůli tomu,že jsem neplánovaná a oni se s tím nesmířili.Měla jsem jedinou kamarádku jménem Lola, ale když nám bylo 11 tak se s rodiči odstěhovali do Londýna, protože tam její mámě nabídli dobrou práci. Od té doby jsem neměla nikoho komu bych důvěřovala.. No vlastně ten blonďák s modrýma očima v zadní lavici byl dobrej a chápavej kluk s kterým jsem si někdy popovídala. Byl opravdu roztomilej. Jednoho dne jsem přišla domů a čekala pravidelnou facku,ale našla jsem tam můj zabalenej kufr a policii. Moji rodiče mi utekli a zavolali na policii. Jop, jela jsem do děckýho domova. Pobyla jsem si tam rok a přijela si pro mě má nová máma.
Tak, tohle byl trochu delši prolog příběhu. Je to můj první příběh tak HOPE YOU LIKE IT :3
A napište jestli mám pokračovat :-)
ČTEŠ
Second chance
RandomEma byla šikanovaná svými rodiči. Jediná je jí opora byla jeji kamaradka Lola, která se pozdeji odstěhovala. Ema jednou přišla domů a dozvěděla se že jede do děckého domova. Našla pak svoji novou mámu a doufá, že už se tohle nebude opakovat.
