Nemůžu uvěřit, že mě vzali na školu po které jsem tak dlouho toužila. Umělecká škola v Londýně. Miluji malování a splnil se mi můj sen. Máma se jen letmo usmívá, nacož z obýváku přiběhne můj malý,5-ti letýbráška."Co je, co je?!"tázavě na mě kouká."Přijali mě na školu v Londýně, Maxi."odpovím mu na otázku a zvednu ho do náruče.Smutně se na mě podívá."Pojedeš pryč?"obejme mè a já ho ještě více sevřu v náručí."Cháputo,Emo. Budeš nám večer volat?"usmál se. Já jen přikývla. Je tak malý a už tak chápavý. Máma vesele řekne."Jdeme nakupovat!Londýne teš se!"Jo, je trochu střelená a asi proto si tak moc rozumíme. Bez váhání jsem se šla převléct. Hodila jsem na sebe modré tílko s flitry, černou kratší sukni a mé oblíbené baleríny. Lehce jsem se namalovala a mohli jsme vyrazit.Chodili jsme po různých obchodech a mě zaujaly krásné černé minišaty. Vrch šatů byl zdoben filtry. Měli moji velikost!Hned jsem s nimi zalezla do kabinky a vyzkoušela je. Vyšla jsem z kabinky."WOW"vylezlo z mámi a Maxe zaráz."Mami,koupíme je?"dělala jsem na mámu psí oči. "Pod podmínkou, že si koupìš tyhle boty." ukázala krásné černo-bílé conversky, které schovávala za zády. Překvapivě se hodily k šatům, které jsem měla stále na sobě.Vyměnily jsm si pohledy a už jsem věděla, že jsou moje. Poté jsem si koupila ještě dvoje tílka s proužky a krásné červené kraťasy."Já chci taky nakupovat." ozval se za mnou Max. Chtěl samozřejmě hračku. "Tak kterou?"usmála se na Maxe máma, když si prohlížel regál s autíčky. Ukázal na černého Ranch Rovera. Zaplatili jsme a šli domů. Vžyť mi zítra letí letadlo. Šla jsem si zabalit zatímco mi máma objednávala lístek na letadlo. Vytáhla jsem ze skříně dva kufry a začala přemýšlet co si všechno vezmu. Do kufru si dám samosebou i oblečení co jsem si dnes koupila. Prohlídnu si znovu skříň. Beru s sebou 4 tílka, 5 triček s krátkým rukávem, červené, zelené a jedny modré potrhané rifle. 2 kraťasy a snad asi tucet párů ponožek, kalhotek a podprsenek. Ano, vím že si to budu prá a nepotřebuji tolik oblečení, ale mám pak jistotu, že nebudu postrádat. Do druhého menšího kufru si dám 2 ručníky, fén, žehličku na vlasy a taštičku s hygienou. Líčení si zabalím až ráno. Při tom balení jsem se tak unavila, že jsem usla. Vzbudila mě až vůně palačinek co dělá mamka k snídami. Promnu si oči a zjistím, že jsem spala na kufru. Hodila jsem na sebe žluté tílko a přez něj šedo-žluté polo-tričko. Navlékla jsem na sebe zelené rifle mé "nové" vansky. Nikdy jsem ty boty neměla na sobě i když už je mám 2 měsíce. Udělám si ranní hygienu a lehce se nalíčím. Vyčešu si vlasy do drdolu. Max už na mě volá ať jdu ke stolu na snídani. Bude mi moc chybět. "Ahoj. Jak ses vyspala,Em?"usmála se máma zatímco dávala talíře s palačinkama na stůl. Úsměv jsem ji opětovala" Nádherně." Najedli jsme se a já se koukla na své hodinky. Je 8:17 a mě letí letadlo v devět. Utíkala jsem nahoru si ještě zabalit batůžek, který u sebe budu mít v letadle. Vložím si tam peněženku, mp3, sluchátka, mobil, nabíječku a moji oblíbenou knížku. Oh málem jsem si tu nechala svůj skicák.Hup a je v kufru. Snesu si věci dolů ke dveřím."Jé, ahoj babi." obejmula jsem ji. "Co tady děláš?" "Budu hlídat Maxe, zatímco pojedete s mámou na letiště.Ať se ti v Londýně líbí a budeš mi volat jak jde škola!" řekla vážně a pak se začala smát. Obejmuly jsme se a já si kleka k Maxovi."Ahoj, Maxi. Budu vám volat." řeknu a dám mu pusu na čelo. "Ahoj, Emo. " pousmál se a skočil babičce do náruče.Máma už seděla v autě a čekala na mě. Dala jsem věci do kufru a sedla si do auta. Cesta trvala půl hodiny. "Tak, jsme tady, Em."vypadala šťastně, ale vím, že maskuje smutek, že odjíždím. Vystoupily jsme a vyndala jsem si kufry z auta, zatímco mi šla mamka vyzvednout letenku. Jdu za ní a s úsměvem mi podává lístek.Objímaly jsme se pět minut, ale vyrušilo nás hlášení."Let 29 do Londýna odlítá za deset minut, prosím cestující, aby nastoupili do letadla" "No tak ahoj, mami." "Ahoj, Emo. Budem ti volat" Nastoupila jsem do letadla a našla si své místo. Sedla jsem si k okýnku abych měla výhled. Vzlítáme a já si nasadím sluchátka a pustím si hudbu. Z mého přemýšlení mě vytrhla letuška. " Dobrý den. Přejete si něco k......?" zadrhla se a pozorně si mě prohlédla. Já jsem se na ni zadívala. Ah to snad není možné!
Tak tady je delší část. Kdo si myslíte, že to bude?
Díly se budu snažit přidávat každ den nebo obden.
Hope you like it.
Vote and comments potěší :-)
ČTEŠ
Second chance
AcakEma byla šikanovaná svými rodiči. Jediná je jí opora byla jeji kamaradka Lola, která se pozdeji odstěhovala. Ema jednou přišla domů a dozvěděla se že jede do děckého domova. Našla pak svoji novou mámu a doufá, že už se tohle nebude opakovat.
