Vlna naděje

KAPITOLA 6-MÁ TO SMYSL??

Omlouvám se za neaktivitu. Měla jsem toho hodně a obávám se, že v budoucnu toho nebude o moc méně. Konečně jsem se dokopala k nové kapitole, tak snad se vám bude líbit.

 V minulé kapitole: Will a já:stále nepříjemné téma.

-

-

Skrčená u větší skály poblíž pláže a sedící v černém písku jsem přemýšlela nad tím vším.

Má to smysl? Zachrání nás? Mám ráda Willa nebo ho nenávidím? Hledají nás vůbec?

Velké studené slzy mi stékaly po červených tvářích. Houpala jsem se skoulená v klubíčku a nevěděla co dělat. Fyzicky jsem v pořádku, ale psychicky to se mnou jde z kopce.

,,Claire?? " slyším hlas, který okamžitě poznávám. Jak jinak, jiný hlas jsme za ty 2 měsíce neslyšela.

Ano, jsme tu už 2 měsíce a mně z toho už vážně hrabe.

Okamžitě jsem si otřela ubrečené oči a vstala.

,,Tady jsem" vykřikla jsem se a snažila se aby v mém hlase nebylo poznat, že jsem ještě dvě minuty zpátky brečela.

,,Děje se něco? " zvědavě se zeptal.

,,Co by se mělo dít? " odpověděla jsem mu, ale slzy se mě zmocnily.

,,Pojď jsem" objal mě.

 ,,Tak co se děje? " zeptal se.

Posadili jsme se na pláž a dívali na moře.

,,Já to už nedávám. Víš jak se musí cítit mamka?? A co když už to vzdaly? " ubrečeně jsem mu sdělila své myšlenky.

,,Neboj,určitě nás hledají. A jsme tu spolu." egoisticky se na mě usmál.

,,No, nejsi až takovej debil jak jsem si myslela.

,,Ale jsem. A upřímně? Stydím se..že jsem se tak choval" řekl mi.

,,Aspoň je dobře, že jsi to přiznal" s úsměvem jsem se na něj podívala. Vstala jsem se a rozběhla se směrem k moři. Během běhu jsem si sundala triko a vběhla do moře.

,,Pojď" zakřičela jsem na něj.

,,Za chvíli jsem tam." rozběhl se a odhodil svoje triko Lacoste.Nechtěla jsem se na něj dívat, ale nedalo mi to. Jeho perfektně vypracované tělo se hrnulo ke mně.

,,Kdo je první u útesu, tak dostane větší večeři" navrhl odměnu soutěže.

,,Beru" usmála jsem se.

,,Raz,dva.. " odpočítával.

-

,,Jsem tu první" vítězně jsem zvedla ruku do vzduchu.

,,A kdo je zpátky na pláži první, tak ho ten druhej namasíruje" začal se smát, ale v tom jsem začala plavat směrem k pláži.

Když už jsme došáhla na dno, tak jsem opět zvedla ruku, ale v tom... mě Will stáhl do vody.

,,Ty podvodnice, ještě jsem neřekl TŘI" cákal na mě vodu.

,,No a? " skočila jsem mu na záda a snažila se ho stáhnout pod vodu. Bohužel se mi to nepovedlo.

Blbli jsme jako děti. Bože, kdyby nás někdo viděl. No, ale nemůže.

-

-

Rozpůlila jsem mango a přinesla banány.

,,To máš za to, že jsem podváděla. Takže si užij večeři, ale potom čekám na tu masáž. " položila jsem před něj ovoce a usmála se.

,,No jo, bože" vyplázl na mě jazyk.

,,Jo a děkuju"

,,Za co?" s plnou pusou se zeptal

,,Za dnešek. Hodně mi to pomohlo. " usmála jsem se.

,,Nemáš za co. A taky děkuju"opětoval mi úsměv, ,,Za tu večeři" poslal mi vzdušný polibek.

Polibek jsem mu opětovala a řekla: ,,Už se těším na tu masáž" a odešla.