Vlna naděje

KAPITOLA 7 - MASÁŽ

Konečně nová část!!!!!

V minulé kapitole : Polibek jsem mu opětovala a řekla:,,Už se těším na tu masáž" a odešla.

-

-

,,Tak, připravena?" vzbudil mě Willův hlas.

,,Na co?" s opovržením jsem se překulila na druhou stranu našeho provizorního přístřešku.

,,Na tu masáž" zasmál se a zatřásl se mnou.

,,Vždyť je noc a já chci spát" povzdechla jsem.

,,Jen se koukni na pláž...." ukázal směrem na pláž.

Na pláži byl velký banánový list a okolo něm byly naskádané kamínky. Šumění moře a vůně deště tomu dodávala tu pravou romantiku.....

,,Tak tomuhle nemůžu odolat" zvedla jsem se a dopajdala jsem na pláž.

,,Položte se prosím" vybídl mě jak v pravém salonu.

,,Děkuji..." lehla jsem si a sundala triko.

Ležela jsem tam polonahá s klukem, kterého skoro neznám, na ostrově který neznám a vůbec nemám ponětí co bude dál.

Will si na mě sedl a jemně položil studené ruce na má opálená záda. Bylo to romantické, ale Will je..... vlastně ani nevím co je.... kamarád?? víc než kamarád? kluk, který mi masíruje záda?

Opravdu jsem netušila............

,, Je to příjemný? " zeptal se a začal používat svůj loket. Věděl jak na to.

,, Ale jo.. kde jsi se to naučil? Zeptala jsem se, protože mě to opravdu zajímalo, ,, Lepšího maséra jsem nikdy neměla" usmála jsem se.

,,Nevím.... asi jsem to pochytil časem..." zašklebil se.

,,Hele, musím se na něco zeptat. Co se stalo s Willem z lodi? "

,,Jak to myslíš? " slezl ze mě a lehl si vedle.

,,No..... pokaždé když jsem byla na lodi a ty jsi tam byl, tak jsi na mě působil strašně namyšleně. A je to  venku! Promiň, ale choval jsi se jako debil. Byl jsi strašně nepříjemnej, nadával si a jen všem přikazoval, co mají dělat. Ale teď mě vzbudíš uprostřed noci a děláš mi masáž...." Vyjádřila jsem všechny své myšlenky, které jsem pociťovala.

,,Hele...omlouvám se...to jak jsem se choval bylo hodně kvůli tátovi. Vždycky chtěl,abych hrál fotbal nebo byl úspěšnej manažer nějaký světový značky.... ale já se chtěl věnovat medicíně." Vyprávěl mi, když v tom jsem mu skočila do řeči

,,Počkej, ty a medicína? " Obrátila jsem se, abych mu viděla do očí.

,, Jo, Claire, chci jít na medicínu."

,,Páni...počkej kolik ti vlastně je? "stupidnější otázku jsem si vymyslet nemohla.

,, 19 "

,,Aha.... a co ten táta?"

,, No teď mám období, kdy se musím rozhodnout kam chci na univerzitu. No a tak jsem jednou při večeři zmínil medicínu. Ale táta říkal, že kdybych šel na medicínu nebyl bych jeho syn a že ať mě to ani nenapadne. Všichni rodiče své děti podporují, ale můj táta mi to zakazuje.... myslím si,  že je to kvůli mámě..... " smutně sklopil oči

,,Proč kvůli mámě? "

,,Mamka byla doktorka, ale můj táta se s ní nechtěl vázat. Měl ji jen na noc. No, ale vyšel jsem z toho já. Potom na mě nechtěl platit....dokonce mamce vyhrožoval, aby přiznala , že spala s někým jiným..."

,,Bože to je hrozný.. " pohladila jsem ho po rameni a on pokračoval.....

,,Umřela, když mi byli čtyři... to už jsem se s tátou vídal. Měla rakovinu a nechala mi dopisy....hodně dopisů...Z toho jsem se dozvěděl o tomhle... " nejsem si jistá, ale myslím, že mu ukápla slza.

,,To mě mrzí. " Objala jsem ho.

,,Koukej.. " ukázal na oceán, kde právě vycházelo slunce.

,, To je krása.. " teď jsem byla na měkko zase já.

,, Proto jsem tě vzbudil takhle brzo... " zasmál se tím nejvíc sladkým úsměvem, který používá neustále.

,, Ty jsi sladkej. " Otočila jsem se a dala mu pusu na tvář.

Celé ráno jsme strávili povídáním si o všem...rodiny, ex,.....

Bylo to skvělé a na chvíli jsem zapomněla na to, že jsem na pustém ostrově.......