Po večeři, kterou jsem stejně skoro celou nechala nervozitou, jsem se sklopenou hlavou přešlapovala před dveřmi Bradovi kanceláře. Sama. Lucas se asi někde "zapomněl". Čekám tady už asi půl hodiny a Brad ani Lucas nikde. Ti si teda dávají s tou večeří pěkně načas. Klepání už jsem dávno vzdala a pomalu tady usínám na chodbě. Proberou mě až něčí kroky. Rychle se vyšvihnu na nohy a čekám, kdo se zde objeví.
Omlouvám se za tak krátkou kapitolu, ale teď jsem to chtěla udělat trochu napínavé🤗❤️
