Po dešti

28 dní předtím

„Ty jsi horší než ženská, co ti trvalo tak dlouho?"

Nestihl jsem za sebou ještě ani zavřít dveře, natož si Tě všimnout, a Ty už jsi mě kárala.

„Jak jsi sakra věděla, kde bydlím?"

„V tomhle městě se nic neutají. A teď nastup."

Ta Tvoje panovačnost mě dožírala zaživa, ale jet s Tebou autem bylo mnohem příjemnější, než čekat na autobus.

Ukázalo se, že absolutně neumíš řídit. Přesto jsem nelitoval toho, že jsem do toho auta nastoupil.

„Přeřaď si."

„Ani mi nezkoušej diktovat, co mám dělat."

„Jak se ti povedlo získat řidičák?"

„Umím být dost přesvědčivá, když na to přijde."

„Nepochybně."

Přestože jsem se snažil říct to potichu, nepřeslechla jsi mě. Darovala jsi mi jeden z těch svých úšklebků a znovu jsi sešlápla plyn tak prudce, že jsem se musel chytit palubní desky.

„Proč jsi pro mě vlastně přijela, Rain?"

Vyčetla jsi můj zájem, a i když jsi mi vůbec nemusela odpovídat, udělala jsi to.

„Protože jsme teď kamarádi, Kojote."

V ten den jsem poprvé získal svou přezdívku. Tak jsi mi říkala jen Ty. Ale nezískal jsem jen nové jméno, evidentně jsem získal i nového přítele. Jenže Ty ses nikdy s nikým nepřátelila.