Po dešti

25 dní předtím

„Chci psa."

Zarazil jsem se v půlce kroku a zmateně jsem se na Tebe podíval.

„Prostě chci psa, Kojote, už mě nebaví bejt sama."

Chystal jsem se namítnout, že přece nejsi sama, že jsem tu s Tebou, ale spolkl jsem to. Ranilo mě, co jsi řekla. Navíc jsi to prohlásila tak rozhodně a pevně, jako kdyby to vážně byla pravda. Nic jsem na to ale neřekl. Mlčel jsem a vrazil jsem si ruce do kapes.

„Už jsem se rozhodla a ty půjdeš se mnou."

Otevřel jsem pusu, abych protestoval, ale Ty jsi zavrtěla hlavou tak prudce, až jsem se divil, že Ti neupadla.

„Neberu ne jako odpověď, takže na to zapomeň. Jdeš se mnou a tečka."

Namířila jsi na mě výhružně ukazováček.

„A nebude kočka lepší? Víš, o psa se musíš dost starat, venčit ho a tak. Kočka tohle zvládá sama a technicky vzato nic nepotřebuje, kromě plný misky a občas nějakýho pohlazení. Kočce seš ukradená, ale pes je závazek na celej život."

„Nesnáším kočky, kočky nesnáší mě. Z toho symbióza nebude."

„Fajn, dělej si, co chceš, pak si ale nestěžuj, že jsem tě nevaroval."

Věděl jsem, že bylo zbytečné se s Tebou hádat, byla jsi tvrdohlavá jako mezek.

„Hodný kluk."

„To už si to trénuješ na mě?"

„Někde začít musím, ne?"

Jen jsem mlčky zavrtěl hlavou. Úsměvu jsem se však neubránil.