Začalo to v jeden úplně obyčejný den. Pro někoho krásný...pro mě však úplně stejný jako ostatní dny. Bez štěstí.
Šel jsem do kavárny. Ty víš jaké. Také jsi tam přišel. Asi o čtvrt hodiny později než já.
Tuhle kavárnu jsem znal už dlouho. Chodil jsem sem každý den ve stejnou dobu a zůstal jsem až těsně před zavíračku. Znal jsem všechny pracovníky, stálé zákazníky jako jsem byl já a i ty co sem přišli jen občas a nepravidelně.
Bavilo mě pozorovat útržky z životů ostatních.
Znal jsem povahu toho staříka, kterému jsi jednou omylem kopl do tašky, aniž bych s ním kdy mluvil.
Znal jsem dokonale tu ženu od stolu v rohu, aniž bychom se vůbec někdy seznámili.
Znal jsem tu všechny.
Ale pak jsi přišel ty.
Říkal jsem ti jednou, že poznávání chování a uvažování lidí je můj koníček.
Že vím jak se lidé zachovají v různých situacích jen podle jejich pozorování.
Ale nikdy jsem se v nikom nespletl, tak jako v tobě.
A nikdy to nemělo takové následky...
Jako u tebe.
ČTEŠ
Chlapec, co nikdy nepoznal štěstí
RomanceVíš...nikdy jsem neměl to co ty. Nikdy jsem neměl takovou odvahu. Nikdy jsem neměl takovou volnost. Nikdy jsem nebyl jako ty. A možná proto to skončilo takhle. Byl jsem celou dobu až moc slabý, až moc slepý. Až moc jsem věřil. Nyní vím, že je bych n...
