Chodívali jste sem docela často.
Já zde byl každý den, vlastně většinu svého času.
O pár týdnů později se vaše návštěvy začaly snižovat.
Bylo mi to líto.
Byli jste mojí hlavní činností.
Jednou jste sem přišli dost pozdě.
První jsi přišel ty.
Čekal jsi tu asi hodinu.
Ona přišla těsně před zavíračkou.
Jen aby ti to řekla.
Že se rozcházíte.
Viděl jsem to, ačkoliv ses to snažil skrýt.
Tu bolest ve tvých očích.
Tu lítost.
To zklamání.
Ale přitom jsi to tak trochu i očekával ne?
Bylo mi tě líto.
Chtěl jsem tě obejmout.
Ale stále jsem byl jen skrytý pozorovatel.
Přitom jsem v hloubi duše doufal, že si mě jednou všimneš.
Že na mě promluvíš.
Bylo to naivní ano...
Ale tys taky v tu chvíli doufal, že to nebyla pravda.
Ale byla.
A myslím že v tu chvíli jsi se rozhodl, že už nikdy nebudeš takový jaký jsi nejspíš byl.
Možná, že kdyby ses tak nikdy nerozhodl. Nikdy by se tohle nestalo.
Nebo by se nestalo vlastně nic.
Kdo ví...
Ale co se stalo, stalo se.
Na tom už nic nezměníš.
Ale já ti to nevyčítám.
ČTEŠ
Chlapec, co nikdy nepoznal štěstí
RomanceVíš...nikdy jsem neměl to co ty. Nikdy jsem neměl takovou odvahu. Nikdy jsem neměl takovou volnost. Nikdy jsem nebyl jako ty. A možná proto to skončilo takhle. Byl jsem celou dobu až moc slabý, až moc slepý. Až moc jsem věřil. Nyní vím, že je bych n...
