On to takhle nemyslel. Nechtěl aby se to stalo. Ano prve lhal. Vlastně mu lhal celou dobu...přesně jak napsal, ale lhal také sám sobě. On ho také miloval. Nadevše na světě. Jen byl tak hloupý a nedbal o nic jiného než o sebe. Byl tak zaslepený sám sebou, že si nevšiml, co to s ním dělá. S jeho milovaným.
Teď už je pozdě.
Tak moc by se chtěl omluvit. Tak moc by chtěl všechno odčinit. Tak moc by chtěl vrátit čas. Ale nemůže.
Protože teď už je pozdě.
Prvních pár slz nasledovala spousta dalších...
Nezvládá to. Ale Alex by si přál aby to zvládl...
Omlouvá se...zase ho zklame...
Temná postava stála na střeše starého činžáku. Připravena skočit. Stejně jako jeho milý. Aby se s ním potkal. A omluvil se. Prosil za odpuštění.
Zavál vítr a postava zmizela.
Skočil.
Omlouvám se, že je to tak krátké a nezáživné. Takovýhle typ příběhu píši poprvé takže snad se časem zlepším...Díky za čtení!
Kuky007
ČTEŠ
Chlapec, co nikdy nepoznal štěstí
RomanceVíš...nikdy jsem neměl to co ty. Nikdy jsem neměl takovou odvahu. Nikdy jsem neměl takovou volnost. Nikdy jsem nebyl jako ty. A možná proto to skončilo takhle. Byl jsem celou dobu až moc slabý, až moc slepý. Až moc jsem věřil. Nyní vím, že je bych n...
