S každou schůzkou jsme se víc a víc sbližovali.
Myslel jsem, že mě opravdu bereš jako dobrého kamaráda.
Nevím...byl jsem rád?
Byl jsem zklamaný?
Nevím..
Ale čím dál jsem si začal uvědomovat jednu věc.
Že se do toho dostávám čím dál víc.
Bál jsem se.
Bál jsem se toho.
Toho pocitu, protože jsem ho ještě nikdy nezažil.
To ale nebyla jediná věc.
Přestával jsi se ke mě chovat jen jako ke kamarádovi.
Více doteků, hlubokých pohledů a lehkých dvojsmyslů ve větách.
Pak se to stalo.
Šel jsem na toaletu, když...
Přitiskl jsi mě na zeď.
Začal jsi mě líbat.
Něžně, jemně a lehce. Poté ses odtáhl a podíval se na mne.
Tento pohled jsem u tebe ještě neviděl.
Bál jsi se. Bál ses mojí reakce.
Myslel sis že tě odstrčím, dám ti facku, cokoliv co by nebylo kladné.
O to více jsi byl překvapený, když jsem tě obejmul.
ČTEŠ
Chlapec, co nikdy nepoznal štěstí
RomanceVíš...nikdy jsem neměl to co ty. Nikdy jsem neměl takovou odvahu. Nikdy jsem neměl takovou volnost. Nikdy jsem nebyl jako ty. A možná proto to skončilo takhle. Byl jsem celou dobu až moc slabý, až moc slepý. Až moc jsem věřil. Nyní vím, že je bych n...
