Cascada- ready for love-Unplugged
Toto doporučuji si pustit ke konci.
Je to fakt pecka. Hlavně v té části s Brucem. Tam si to pusťte. :')
A TAKY TOTO VĚNUJU VŠEM MÍM ČTENÁŘŮM A HLAVNĚ MAJE :3
Pohled Kleo.
Proběhl mi mráz po zádech. Jak může být osoba jako je Dekeza a já rodina? Nebo můj původ? Nebo mít jinou společnou vazbu? Každá jsme jiná, je nemožné mít její krev ve svém oběhu. Představa, že ve mně je kousek jí, je ohavně hnusná. Otřásla jsem se nad touhle myšlenkou.
Ve chvíli, kdy jsem měla v hlavě hodinu přemýšlení a představování, Dekeza tu chvilku využila k útoku. Při prvním výstřelu černé koule s doprovodem zelené mlhy jsem se vrátila zpět na zem.
Uskakovala jsem jako zajíc, ale takhle to dál nejde. Postavila jsem se hrdě naproti ní. „Jsi zbabělec." zakřičela jsem na ní. Ona vztekle pokrčila nosdry a čelo. „Jak se opovažuješ urážet svého předka!" Na to jsem ji neodpověděla, ale vyčarovala jsem si meč. Dekeza se zasmála jak uboze to pro ní muselo vypadat.
Když uviděla můj sakramensky vážný výraz na mém obličeji, vyčarovala si taky meč. Pak nastal souboj mezi meči.
• • •
Souboj je stále vyrovnaný. Víme jak ta druhá zaútočí a to vede k nekonečnému boji. Ale potom jsem zaškobrtla o kámen, když jsem couvala. Spadla jsem a převrhla se přes okraj. Visela jsem nohama dolů z trosek hradeb. Držela jsem se zuby nehty, abych nesletěla nějakých dobrých třicet metrů do propasti.
Dekeza se cítila jako vítěz a chtěla si svou chvíli užít pořádně. Podívala jsem se na Deana a přitom věděla, že to bude poslední co uvidím. Ale pak se něco stalo. Dekeza odvrátila zrak a pozornost ode mě. Něco říkala, ale bylo to nějakým starým jazykem.
Vydrápala jsem se nahoru a připlazila se poraněnná k Deanovi. Podložila jsem mu hlavu mým klínem. „Neboj budeš v pohodě. Jen se to pokus přežít." promlouvala jsem k němu a hladila ho po vlasech.
Pohnul hlavou a já si oddychla. Něco mumlal, ale nebylo mu vůbec rozumět.
Projela jsem mu ještě dvakrát prsty ve vlasech a dala mu pusu na čelo. Postavila jsem se, abych viděla co se děje. Jenže nebylo to jednoduché, protože kouř se zvedl nahoru a všude byly létající hořící drobky. Rozpažila jsem ruce a začala říkat zaříkadlo pro lepší viditelnost. O nic lepší to nebylo a taky jsem neměla čas ani energii to zkoušet znova.
Popošla jsem pár kroků vpřed a pravou nohou se ponořila do díry. Zavrávovala jsem, ale nějak jsem to ustála.
Vzduch se plnil kouřem a začal mě dusit. Oslabovalo mě to jen z malé části. Přinutila jsem dlaně ke vzplanutí. Na poprvé to nevyšlo. Připadala jsem si jako trabant. Ale když jsem to zkusila podruhý naskočilo to.
Bezhlavě jsem hodila dvě koule naslepo a jednou se trefila. „Ty jedna malá vlkodlačí bitch!" Rozeznala jsem hlas. Byla to Dekeza.
Zahlédla jsem tmavé odstíny blížící se ke mě. Odstíny? Nejspíš táhla toho co mě zachránil.
Konečně jsem jim obou viděla do tváře i když bych raději Dekezin xicht raději nechtěla ani vidět. Držela chlápka, který se nevzdával. I když marně, ale usilovně, kopal a pral se, ona ho vyzdvichla nad zem. Držela ho pod krkem a tak ho škrtila. Musel to být muž, měl takovou postavu.
Zrovna když poletovaly hořící drobky kolem Dekezy, zahlédla jsem přesnou tvář osoby, kterou škrtila. „Nech ho být! Nestačí ti jak moc trpím! Je ti to pořád málo ty jedna nenažraná svině?!" neovládala jsem se, ale ona už mi vzala co mohla a nedovolím, aby mi uškrtila tátu, to můžu jedině já. A ano řekla jsem tátu. Vím je to dost šok, docela i na mě.
