Pohled Kleo.
Měsíc byl v nejvyšším stádium. Začala jsem pociťovat určité změny a vše znásobilo. „Drž se v klidu." řekl Laos držící mě kolem ramen. Jak jsem se tak blízko k němu dostala.
Dál jsem jít nemohla. Začala jsem cítit nesnesitelnou bolest. Žebra se mi začali lámat a dávat do pozice psího hrudníku a zase zpět. Byla to nelítosná bolest. Vší silou jsem odhodila Laose od sebe. „Nechci ti ublížit. Drž se ode mne dál!" poslední slova jsem už říkala s rostoucími tesáky. Byla jsem u kraje řeky. Odplazila jsem se napít, ale ten stupidní debil Laos musel dolést. Zdvihla jsem levou ruku a silou vůle ho odmrštila. Napila jsem se a hned vodu vyplivla. Chutnala jako s příchutí mlčího moru.
Pokusila jsem se postavil, jenže v ten moment se mi lámali kosti na nohou do pozice psích. Cítila jsem i jak rostou drápy. „Musíš se uklidnit. Jsi z rodu Heartů, schop se!" zařval Laos a jako mávnutí proutku se proměnil na vlka. To se mu to frajeří.
Kolem něj se postavili další vlci. Udělali tak kruh kolem mě. „Si myslíte, že mě tak zadržíte." Vlci utvořili útočnou formaci a čekali na znamení svého vůdce. Vždy, když se měním, tak už nevím po určité době co se dělo dál, ale teď si pamatuju všechno.
Pohled Deana.
Měsíc se zvedá a vidím to i na klucích, že to už cítí. Musím je trochu postříkát vodou s vlčím morem, abych tak zpomalil průběh proměny. „Stát. Teď to trochu štípne." upozornil jsem je. První jsem postříkal Bruce. Hrdě se držel a nedal na sobě znát, že ho to děsně pálí. Pak Jaimeho, ale on se mi vyhýbal. „Ne já nechci." brečel, ale věděl, že nemá na vybranou. Bruce ho podržel, abych to mohl udělat. Jak on ječel. Bylo mi ho líto, ale musí to být.
Bohužel jsme nenašli nic, kde se schovat a přetrpět to tam. Začali jsme se měnit na monstra, nelítosná a krutá. Jen doufám, že nikomu neublížíme, když jsme tak hluboko v lese a taky, ať Kleo jak koliv trpí, doufám že je na tom líp. Musíme ji pak najít.
Pohled Jaimeho.
Zase úplněk. Je to rok co omylem mou rukou umřel jeden kamarád a taky si to každý úplněk vyčítám. Musím být silný kvůli němu, kvůli mámě, kvůli Brucovi a Deanovy a taky a to hlavně kvůli Kleo. Mám ji rád.
Začali se mi lámat žebra, ale dál jsem pokračoval jako nic. Potom Dean usoudil, že nás musí oslabit a po tomhle to začalo. Nehorázná bolest, bolest a bolest. Pikáme na smrt těch jichž jsme úmyslně nebo neúmyslně zabili. Promiň mami , že nejsem silnější.
Pohled Bruce.
I když jsem už starý, jsem pořád při síle, ale né až takové, že bych někomu ublížil. Ani Jaime není schopen ve vlčí podobě někomu ublížit, ale jediný kdo mi tak dělá největší obavy je Kleo. Ona je pěkný kvítko a ledasco dokáže.
Pohled Kleo.
Při přeměně mi proběhl celý život.
*Veselá hnědovlasá žena drží malého tvorečka v náručí. Holčičku se světle hnědými vlásky. Sotva chvíli po porodu někde ve stodole na slámě leží a obě se smějou. Ale douhou jim ta chvilka netrvala.
Žena zaslechla z velké dálky hluk a nářek lidí. Vzala proutěný košík, vypodložila ho slámou a nahoru dala tenkou přikrýku. Dítko utišila, položila do košíku, přikrylo druhou dečkou a běžela k řece.
„Miluju tě drahoušku můj malý. Maminka tě miluje. Budeš nádherná a silná. Jsi bojovnice. Šš neplačku. Měj se můj andílku a nikdy se nedej a věř jen sobě sluníčko mé." řekla poslední slova žena a spadla ji velká slza, položila košík pomalu a opatrně do vody. Chvilku se dívala jak košík unáší proud, pak utakla.
