Why me!?

5.

Naši rodiče přišli pozdě večer měl jsi pravdu. Byli hluční vzbudili nás.

,,Bráško? Kam jdeš?"

Chytil jsi mě za ruku.

,,Jdu přivítat rodiče."

Byl jsi tehdy tak klidný.

,,A vrátíš se mi?"

Přikývl jsi.

,,A už spinkej."

Věděl jsi co tě čeká. Promiň mi to, že jsem ti nepomohla.

Slyšela jsem křik.

Měla jsem o tebe strach víš to? Brečela jsem.

Přišel jsi do pokoje, nevypadal jsi vůbec rozhozeně. Byl jsi skvělý herec, proto jsem nepoznala jak se trápíš.

,,Co se stalo?"

Jen jsi se usmál a objal mě.

,,Nic špunte. Spinkej."

Usnula jsem. Bylo mi krásně, když jsi mě objímal a usínal vedle mě. Kdybych byla uklidila ty odpadky, ale na to jsme byli příliš unavení.

Ráno mě vzbudil budík, ale tys byl pryč. Stál jsi v kuchyni a dělal jsi mi snídani, stihl jsi mě i připravit do školy. Zase jsi nespal, že jo? Co ti rodiče udělali.

,,Dobré ráno princezno."

Pozdravil jsi mě, ale dneska jsi byl jiný.

,,Ahoj."

Usmála jsem se a sedla si ke stolu.

Podal jsi mi snídani a objal mě, ale na tváří jsi měl něco lepkavého. Byl to make-up? Snažil ses schovat modřinu. Co ti to udělali.

,,Jsi připravena do školy?"

Bála jsem se jít do školy, ale ty jsi se rozhodl mě doprovodit.

,,Bráško mě se tam nechce."

Měl jsi pochopení.

,,Bojíš se toho kluka?"

Přikývla jsem.

,,Doprovodím tě. Nebude si na tebe dovolovat."

Ale tenhle den byl jiný. Nedoprovodil jsi mě, až ke škole. Protože to bylo kvůli tvé přítelkyni,že?