Bylo pár dní po tom co jsi strávil den s Markem, byl jsi tak štátny, že máš nejlepšího přítele, který tě má rád takového jaký jsi.
,,Ahoj."
Pozdravila jsem tě.
Ty ses usmál a přešel ke kuchyňské lince, kde jsi mi připravil snídani.
,,Jak ses vyspala?"
Byl jsi to zase ty.
,,Skvěle!"
Vykřikla jsem a ty jsi se jen usmál.
,,Těšíš se do školy?"
Zeptala jsem se tě.
,,Těším se, ale dneska se vrátím trochu pozdě."
Můj úsměv zmizel, když jsi řekl tuhle větu.
,,Proč? Budeš zase s Markem?"
Jen jsi zavrtěl hlavou a vzal sis kousek chleba s nuttelou.
,,Musím do práce, ale neboj se, až se vrátím tak budeme zase spolu...slibuji."
Úplně jsem zapoměla, že pracuješ bráško. Musel jsi pracovat, protože náš otec byl neschopný pořád pil a ty tvoje vydělaný peníze propil, ale i přesto jsi sis nějaký peníze dal stranou, a pak mi je dal jako kapesné.
Byl jsi můj hrdina.
,,Budu na tebe čekat braško."
,,To je moje princezna."
Usmál ses a pohladil mě.
ČTEŠ
Why me!?
Teen Fiction,,Jsi jiná,než jiné holky." ,,V čem jiná bráško?" ,,Nikdy bys mi neublížila sestřičko."
