Bylo pozdě večer. Oba jsme seděli na gauči a dívali se na televizi, měl jsi zase ten sladký úsměv na rtech, ale naší chvíli přerušil otec.
Byl naštvaný a opilý. Na nic jsi nečekal a vstal, aby jsi se ho snažil uklidnit.
,,Ty malej smrade, zničil jsi auto!"
Byl jsi překvapený. Vždy jsi rád opravoval naše auto, ale nikdy bys ho nezničil, aby se někomu něco stalo.
,,Ty jsi zničil to auto! Byl jsi opilý!"
,,Ne Dominiku! Ty jsi naposled opravoval naše auto, přestřihl jsi drátky, aby se tvá matka zabila!"
Když otec vyslovil co se stalo mé matce, tak se mi oči zalili slzami. Matka je mrtvá, tys to věděl bráško a neřekl jsi mi to.
,,Nikdy bych jí..."
V tu chvíli jsi schytal ránu.
,,Bráško!"
Křičela jsem a přispěchala ti napomoc, náš otec mě vrazil facku. Děsně to zaštípalo. Chytil jsi mě za ruku a stoupl sis přede mě. Bránil jsi mě.
,,Nemáš právo jí bít!"
Křičel jsi.
,,Tati...nebij brášku...prosím."
Prosila jsem mezi vzliky,ale on nepřestal zbil tě.
Pak se odebral do ložnice.
,,Bráško?"
Ležel jsi na zemi a skoro se nehýbal.
,,Jsem v pořádku princezno."
Zašeptal jsi a pomalu se posadil.
Pomohla jsem ti na nohy a společně jsme odešli do koupelny.
,,Nic ti neudělal?"
Zavrtěla jsem hlavou.
,,Bolí to?"
Usmál jsi se a zavrtěl hlavou. Věděla jsem, že ti to bolelo, ale před svojí princeznou jsi hrál drsňáka.
ČTEŠ
Why me!?
Teen Fiction,,Jsi jiná,než jiné holky." ,,V čem jiná bráško?" ,,Nikdy bys mi neublížila sestřičko."
