,,Bráško?"
Seděl jsi na posteli a hleděl do zdi.
Přišla jsem k tobě a položila na tebe tu tvoji knihu od tebe.
,,Chceš jí přečíst?"
S úsměvem jsem přikývla.
Otevřel jsi jí a začal číst,sledovala jsem tě.
Když jsi dočetl tak jsi mi podal knihu a tiše jsi vzdychl.
,,Měl bych jít něco dělat."
Pronesl jsi a usmál se.
,,Pomůžu ti."
Vstal jsi a objal mě.
,,Tak mi pojď pomoct princezno."
Tohle objetí mě chybělo.
Společně jsme odešli do kuchyně, kde jsi mi uvařil oběd. Měli jsme špagety, byl jsi výborný kuchař. Všechno tvoje jídlo chutnalo jako z pěti hvězdičekové restaurace.
,,Dojedla jsi?"
S úsměvem jsem přikývla.
Ale pak naší chvilku přerušilo klepání na dveře. Šel jsi otevřít ve dveřích stála policie. Slyšela jsem jak pláčeš...co se stalo!?
Když odešli tak sis sedl ke mě.
,,Proč pláčeš?"
Utřel sis slzy a usmál jsi se.
,,Něco mi spadlo do oka špunte."
Lhal jsi mi.
,,Už je to lepší?"
Přikývl jsi.
Objala jsem tě, to samý jsi udělal i ty.
ČTEŠ
Why me!?
Teen Fiction,,Jsi jiná,než jiné holky." ,,V čem jiná bráško?" ,,Nikdy bys mi neublížila sestřičko."
