Proč jsem ten problém neviděl?
,,Od čeho to máš?" Ptal jsem se tě a jen jsem v bezpečné vzdálenosti od tebe ukázal prstem na modřiny na tvé ruce.
,,Tohle? To nic není. Jen jsem spadl na bruslích." Usmál ses a já ti ten úsměv ještě věřil. Vlastně já ti ho věřil vždycky. Neměl jsem, já vím. Jenže jsem si to uvědomil až moc pozdě.
,,Jsi nemehlo." Mírně jsem se pousmál.
,,A ty krásný když se usmíváš." Jemně jsi mě cvrnkl do nosu a ještě víc ses usmál. Já jen zčervenal. Už od samého začátku jsi se se mnou flirtoval. Sakra Martine Já byl tak slepý!! Ani tohle jsem si neuvědomoval. Ale stihl jsem si to uvědomit aspoň když jsi tu byl.
,,Nesahat." Zašeptal jsem potichu a sklopil jsem pohled.
,,Však to já vím, ale neuhl jsi." Uchechtl ses a naznačil jsi mi ať jdu za tebou. Nevěřícně jsem se za tebou vydal.
,,Víš že mě vždycky fascinovalo jak snadno se dá ze školy utéct?" Rošťácky jsi na mě mrkl a vyšel jsi že dveří školy jako by se nechumelilo.
,,Zbláznil ses? Martine!" Křikl jsem na tebe potichu. Ty ses ale nezastavil. Jen jsi mě vzal za ruku s otazníkama v očích. Nechal jsem tě. A tobě se na tváři znovu rozlil ten nádherný úsměv.
,,Zbláznil.... do tebe.... A teď si pohni. Nemáme na to celý den." Zasmál ses a spolu se mnou jsi přeběhl školní pozemek a běžet jsi ještě dál. Proč jsi mě nutil dělat tak spontánní věci? S nikým jiným bych nešel, dokonce ani s mojí mámou. Tak proč jsem právě s tebou porušil jedno z mých největších plavidel? Čím jsi byl tak jiný? Tuhle otázku si kladu do teď. A já tě za to tak miloval. Ukázal jsi mi že život má i jiné stránky. Že nemusím mít ze života nekonečný kruh, kde se věci pořád opakují. Ostatně ty jsi mi toho v životě změnil hodně. Děkuju Ti, Lásko.
Sice po dlouhé době, ale je to venku!!😀😊
