,,Proč jsme tady?" Ptal jsem se tě nechápavě. Ty ses jen znovu usmál a ukázal jsi před sebe. Zvedl jsem tam pohled a na poli jsem uviděl pást s srnku. Zaujatě jsem na ni koukal. Do teď nevím co nás k tomu posedu tak táhlo, možná to že jsme tam byli sami.
,,Sem bych za školu chodil pořád." Vydechl jsi a zapřel jsi se vzadu o ruce. Pohled jsem přesunul na tebe.
,,Ale to dělat nebudeme, nebo aspoň já ne. Není to správně." Zavrtěl jsem hlavou. Poklesl ti úsměv a vážně jsi se díval někam přes sebe.
,,Nic ve světě není správné." Prohodil jsi bez emocí. Takhle jsem tě ještě neviděl. Ani jsem možná nechtěl. Moje oči automaticky zamířili k tvým modřinám.
,,Jak to myslíš?" Opravdu mě to zajímalo. Vypadal jsi v tu chvíli tak zranitelně, proč jsem to nepoznal? Doslovně jsi mi to řekl a já to přehlédl.
,,Ale nijak. Chceš se do školy ještě vrátit nebo tu zůstaneme?" Nahodil jsi opět úsměv. Nepřemýšlel jsem.
,,Zůstaneme, prosím." Zakňučel jsem. Nechtěl jsem mít ve škole průšvih, ale čas strávený s tebou o samotě mi za to stál.
,,Nechtěl jsi sem jít a teď tu najednou chceš zůstat? Mám na tebe špatný vliv." Zasmál ses a nenápadně jsi se ke mě přisunul. Nechal jsem tě, protože v tu chvíli jsem tě chtěl ještě blíž. Říct si ale o to jsem nedokázal. Prostě jsem musel doufat že tě to napadne. Tebe to ale nemuselo napadat, vždy jsi byl tak blízko jak jsi chtěl. Absolutně jsi pominul můj strach z dotyků. Jako by jsi na něj zapomněl, což já vlastně taky.
,,Chci tu být s tebou." Zamumla jsem potichu a uhl jsem pohledem. I tak jsem ale viděl jak nádherně se usmíváš. Tehdy jsi mě dost znervóznil když jsi se ke mě nahl a pohled jsi měl upřený na mé rty. Já zůstal na místě a ani jsem se nehl. Bál jsem se toho a zároveň jsem to tak hrozně chtěl. Poznal jsi to. Proto jsi mi jen věnoval malý polibek na tvář. I to na mě bylo moc. Vyvalil jsem oči a nabral jsem malinovou barvu. A ty ses dál usmíval. Byl jsi tak rád, že jsem tě nechal udělat to. Rád bych viděl jak bys reagoval kdybych ti ten den povolil skutečný polibek. Vyletěl bys štěstím do nebe? Nikdy jsem nevěděl co jsi na mě viděl. Byl jsem jen hubenej šprt. Když na sebe zpětně vzpomínám byl jsem dost divnej. Sám bych se asi taky šikanoval. Ale ty jsi mě viděl jinak, úplně jinak. Přemýšlel jsem na tím den co den. Co na mě bylo tak zvláštního a tak krásného, že jsi o mě bojoval už od začátku?
Ten den... bylo to poprvé co jsem tě sám od sebe objal. Mírně jsi se zachvěl a přitiskl jsi mě k sobě blíž. Ač to bylo docela krátké objetí bylo toho v něm hodně. Přece jen... já se překonal a SÁM jsem tě objal. A ty jsi to věděl, věděl jsi kolik za tím bylo.
