Šedá vlčice nepřestávala utíkat. Věděla, že udělala dobře. Ta zlá stvoření jí ubližovala. Kousala ji, bila ji a vrčela na ni. Ano, bylo správné, že utekla, protože ona by s nimi nemohla žít. Přesto jí to trápilo.Ne jenom ona, ale každý vlk by měl žít v divočině. Měl by žít se smečkou. Litovala, že pro uhlově černého vlka nemohla nic udělat. Zaváhala a trochu zpomalila. Zvedla hlavu k obloze a zadívala se na měsíc vykukující zpoza korun stromů. „Pomstím tě!“ zavyla. Ano, přesně tohle udělá. Bude trénovat. V boji, lovu, obraně.
A pokaždé, když narazí na ta stvoření… musí zesílit. Fyzicky i psychicky. Aby dokázala pomstít jeho i ji samotnou. Ale ze všeho nejdříve bude muset najít smečku. Byla si vědoma toho, že bez ní nepřežije. Neuměla lovit. Jak by se to také mohla naučit, když jí zatím po celý její život, byť byl krátký, byla podávána mrtvá zvěř? Neustávala v běhu, necítila únavu. Výběh, v němž doposud žila, byl malý. I kdyby to nestačilo k nahromadění energie, v krvi jí teď koloval adrenalin. Pohledem těkala sem a tam. Byla nervózní, kdo by také nebyl? Bála se, hodně. Měla strach, že nepřežije. Že nikdy nenalezne smečku.
Začalo jí vysychat v krku. V mysli jí vypukla bouře. Co teď? Kde naleznu vodu? Musím ji najít, jinak nepřežiju! panikařila. Její tělo však instinktivně zareagovalo. Zhluboka se nadechla a do čenichu ji udeřilo nespočet pachů, až se jí z toho skoro motala hlava. Známé i nové pachy, různě silné či slabé. Cítila zajíce, veverky i vysokou zvěř. Ale hlavně ucítila jemný pach vody. Blesku rychle změnila směr běhu. Užívala si volnosti a vyhýbala se všelijakým nástrahám, až dorazila ke zdroji.
Před ní se rozprostírala obrovitánská vodní plocha – jezero, jak jej nazval onen vlk. Radostně zavrtěla ocasem, vyštěkla a vyběhla k vodě. Hltala vodu a nechala jí stékat hrdlem. Blaženě zafuněla a nepřestávala pít.Za ní se ozvalo zavrčení a vzápětí ležela rozplácnutá na zemi.
Vítám vás u druhé kapitoly! :D Určitĕ ohodnoťte, okomentujte atd...
Hezké čtení!
ČTEŠ
Dcera Alfy
General FictionŽivot není jen polehávání s plným břichem. Za život jako takový je potřeba bojovat. A ona bojovala, a to i přesto, že ztratila svoji rodinu a minulost. Osud jí zasypal vzpomínky jako hromada sněhu, která pohřbí vlčí těla při studeném zimním večeru. ...
