Dcera Alfy

VI

„Tak co s tebou?“ Temně černá vlčice zamyšleně obcházela kolem malého vlčete. 
„Chtěla bych se k vám přidat,“ řekla, což bylo jasné. 
Alfa se na ni podívala svýma zelenýma očima: „Umíš lovit, vlče?“
„Ne, neměla jsem, jak se to naučit.“
„Hádám, že o boji také nic nevíš, že?“ Alfa se zastavila. 
Mladému vlčeti se roztřásly tlapky. „Bojovala jsem pouze s těmi, kteří mne drželi. Kousala jsem je a škrábala. Já… budu se snažit, slibuji! Učím se rychle!“
Černá vlčice ji zamyšleně sledovala. „Jsi mladá, mohla by z tebe vyrůst dobrá lovkyně nebo bojovnice. Navíc, poslat tě pryč by bylo, jako bych tě na místě zabila. Dlouho bys nepřežila.“ Na chvíli se odmlčela. „Přijmu tě do své smečky, vlče. Budeme tě cvičit a učit. Nečekej však, že tě budeme kvůli tvé minulosti šetřit.“ Trochu se pousmála. 
Radostně vyštěkla a bušila ocasem do země. „To ani neočekávám. Mockrát děkuji, budu to nejpilnější vlče, které kdy žilo!“
Alfa se krátce zasmála. „To se ještě uvidí. Jak se jmenuješ? Já jsem Black Night.“
„Já se jmenuji Iris,“ odpověděla s úsměvem.
„Ne,“ zavrčela Night.
„Ne?“ zopakovala zmateně.
Alfa přešlápla z tlapky na tlapku. „To je jméno, které ti dali ti, kteří tě drželi, že?“
Iris zmateně přikývla. „Ano.“
„Každý vlk musí mít své vlastní jméno, ne jméno, které mu dají ty bestie,“ vysvětlovala Night, teď již klidněji. „Ty už jsi dostatečně velká na to, aby sis vybrala své vlastní jméno. Dnes bude úplněk, to je čas, kdy se jména vybírají. Až vyjdeme z nory, představím tě smečce jako novou vlčici. Ale na Iris zapomeneš, je to minulost a minulost musíš nechat plavat. Prozatím ti budeme říkat Vlče. Rozumíš?“
Tohle Iris zmátlo. Ale zároveň se jí to líbilo. Bude mít pravé vlčí jméno. A vybere si ho ona sama! O tomhle se jí vždy zdávalo. „Samozřejmě!“ vypískla nadšeně. 
„Dobře,“ pobaveně zavrčela. „V tom případě vítej ve smečce. Pojď, představím tě ostatním.“
Alfa se otočila a vyšla z nory. Nově přijatá členka šla spořádaně za ní. Když vyskočila na velký kámen v táboře, nervózně ji napodobila. Zavytím svolala smečku k sobě. „Poslouchejte!“ zaštěkala Alfa. „Rozhodla jsem se přijmout do naší smečky novou vlčici. Dnes večer si vybere své jméno, takže prosím lovce, aby se vydali hledat bílého zajíce. Zatím jí oslovujte Vlče.“
„Vítej!“ zaštěkali vesele. 
Ona seskočila z kamene a vítala se s ostatními. Byl to úžasný pocit, konečně někam patřit. 
~
Den uběhl jako voda a on se mezitím stačila seznámit snad se všemi členy smečky. Jen Alfa se od toho oznámení chovala odtažitě a zamyšleně. 
Teď však nastala noc. Jedla společně se smečkou. Sice před Omegou, ale jedla s nimi. Kořist byla stále čerstvá a ona z ní cítila pach lesa. 
Bílé vlčici Whidle se podařilo chytit bílého zajíce. Byla to vtipná náhoda, no ne? V tu chvíli jí to tak přišlo, ale teď, když za svitu úplňku seděla na stříbrně zářící kožešině, ji smích opustil. 
O tomhle vždy snila a myslela si, že to snem jen zůstane. Jenže ona tady opravdu seděla, mezi vlky z její smečky, a nepředstavovala si to. 
Zavřela oči a natáhla čenich k nebi. Vládlo ticho, všichni zvědavě čekali, jaké jméno si vybere. Ona chtěla začít nový život mezi svými, jako divoký vlk. Ta divná stvoření jí už nikdy neublíží. Ve smečce si najde rodinu a přátele, naučí se lovit a bránit se. Vše, co se stalo, je minulostí. 
A ona už věděla, jaké jméno si vybere. Otevřela oči a vydechla: „Jmenuji se Ice.“

Tak konečně další kapitolka.. užíjte si dnešek :D a vlkům zdar! xD