The Maze Runner Girl[CZ TMR FF]

Vatra a Kocovina...

Ráno mě probudila Gallyho ruka která mou zatřásla. Vymrštila jsem se do sedu.

,,Tiše ať nevzbudíš ostatní Dom."

Přikývla jsem a nechala jsem se jím vést. Podle včerejší rady jsem měla strávit den v lochu za porušení třetího pravidla ale Gally navrhoval vyhnanství. Fakt super.Šli jsme směrem ke dvoru ale nezastavili ale šli až za něj a zastavili u několika děr v zemi. Měli hloubku asi 1 metr a byli dlouhé asi 1,5x1,5. Měli slaměnou střechu a stěny také měli jedno okno s mřížemi asi to byli i dveře.

Gally je otevřel a pokynul mi dovnitř. Skočila dovnitř a Gally za mnou zavřel.

,,Poslyš Dom,tady máš dva vaky s vodou. Musí ti vydržet celou dobu co tu budeš. Jednou za 5 hodin někdo přijde někdo a zavede tě na záchod. Za den přijdu a pustím tě."řekl a zamknul. Skoro bych řekla, že měl radost, že mě tam mohl zavřít.

Odešel a já zůstala sama v lochu. Nenáviděla jsem tu samotu. Nutila mě přemýšlet. Dělat cokoliv co by mě nějak zabavilo. Jestli si myslíte, že jsem nebyla vyděšená z toho že si nic kromě jména nepamatuju tak se pletete. Byla jsem k smrti vyděšená, ale vzhledem k okolnostem by mi záchvat hysterického pláče moc nepomohl. Taky jsem nebyla jediná kdo to tak měl. Očividně to tu bylo docela běžné. Vlastně jsem to zvládala docela dobře.

...

Asi tak po 7 hodinách přišel nějaký kluk a zavedl mě na záchod. Pak jsem se vrátila a on za mnou zase zamkl. Takhle to šlo dál a pak jsem usnula.

Konečně uplynul den a já mohla vylézt. Šla jsem za Newtem který na mě už čekal.

Spala jsem příšerně. Všelijaké noční můry s neznámými lidmi. Po probuzení mi usnula ruka a zabralo několik minut než jsem ji zběsilým mácháním přivedla zpět k životu. Vsadim se ale že všem kteří to viděli to zlepšilo den.

Postupně jsem zkoušela práce u různých kápů.

Právě jsem byla v Krvárně,když za mnou přišel Minho. Pozdravil Winstona který mi právě vysvětloval jak podříznout prase. Překvapivě mi to ani tolik nevadilo. Čekala bych nával nechuti, žaludek se mi trochu zvedal ale jinak vpohodě. Skončit tu ale rozhodně natrvalo nechci.

S Minhem jsem se za poslední týden velmi zblížila, až moc na vkus Albyho.
Párkrát nás viděl s Minhem dělat poměrně nekalé věci. Newt se jenom smál a Jeff, myslím že to byl měďák, nám nabídl balíček prezervativ. Minho je se slovy, že nejsme neandrtálci odmítl. Byla to pravda. Ještě jsme spolu takhle nebyly a zatim to opravdu neplánovali. Nechtěli jsme to moc přehánět.

,,Ehm Dom??"začal, když jsem vyšla za ním ven před budovu. Bylo hezké počasí, slunce osvětlovalo Plac a všichni vypadaly skoro šťastně.

,,Ano Minho?"

,,Mluvil jsem s Alby. Říkal že klidně ale nadšeně nevypadal. Víš rád bych aby jsi zítra vyzkoušela jaké to je být běžcem."

Vískla jsem a skočila Minhovi kolem krku.

,,Děkuji Minho."zašeptala jsem mu do ucha. Stát se běžcem bylo mé, ne až tak tajné přaní. Radši bych běhala podél těch betonových zdí než vařila nebo obdělávala záhony.

,,Nemáš zač Domi."řekl Minho. Takhle mi říkal jenom on. Ze začátku mi to vadilo ale teď mi to přišlo roztomilé. Kdyby mi tak ale řekl kdokoliv jiný, rána by se zaručeně nedožil.

Chytla jsem ho za ruku a rozeběhla se. Minho se nepustil ale běžel za mnou.

Doběhli jsme k jezeru. Nezastavila jsem ale rovnou skočila do vody. Minho skočil zamnou. Bylo zatraceně studené ale to mi nevadilo. Slunce mě lechtalo na nahé kůži kde mi voda zvedla oblečení.

Doplavali jsme až ke stěně na druhý konec. Minho se zastavil. Políbil mě. Já jsem mu polibek opětovala. Projela mou elektrizující vlna a najednou mi už nebyla zima. Cítila jsem se skvěle.

Chvíli jsme tam tak jenom plavalali a pak jsme se vrátili ke břehu. A usmívali se jako idioti.

Vylezli jsme a bok po boku se vrátili do Dvora. Cestou jsme snášeli občas pobavené nebo opovrhovačné.Oba jsme se šli převléct.

Už bylo pozdě a já jsem šla na večeři stále naplněná adrenalinem. Šla jsem k Pánvičkovi.

,,Tak co Pánvi,"zeptala jsem se, ,,co máme k jídlu."

,,Dom, máme steak a pečené brambory. Ale večer bude Vatra takže můžeš dostat ještě něco večer."

Pánev mi podala plný talíř a já se s chutí pustila do jídla. Pak přišel i Minho. Snědla jsem večeři a šla se převléct na večerní Vatru.

Nakonec jsem se rozhodla pro triko a šedou mikinu přes hlavu a černé děravé kalhoty.

Večer mě Minho "vyzvedl" ve Dvoře a společně vyrazili k velkému ohništi. Většina placerů tančila jakýsi brakedance nebo seděli a popíjeli světlehnědou tekutinu.

Sedla jsem si vedle Minha na kmen stromu. Koukala jsem se do plamenů.

,,Hej Dom napij se."řekl Pánvička a podal mi sklenici s tou tekutinou.

,,Co je to?"zeptala jsem se. Vypadalo to jako med a hořká vůně rozhodně napovídala jinak.

,,To je známí Gallyho driák. Napij se. Je to tu jedinný alkohol."odpověděl mi Minho.

Prohlédla jsem si tekutinu a vlila do sebe celý obsah sklenice.

,,Páni holka,ty jedeš."řekl přiopile Newt, který se jen taktak udržel na nohou.

Chctěla jsem mu odpovědět ale hlasitý záchvat kašle mě přerušil.

To byl Chuck který se očividně poprvé v životě napil alkoholu.

,,Tak co jak chutná Chucku."zeptala se ho Pánev.

Chuck upustil sklenici a odběhl pryč se slzami v očích.

Pánvička se na mě otočil s nachápavým výrazem.Vypadal naprosto zlitě. A to doslova.

,,Pánev je to ještě dítě nemůžeš ho opít."řekla jsem. Malý Chucky byl asi nejmladší koho jsem tu potkala. Cítila jsem k němu skoro až mateřské instinkty. K němu a Newtovi.

,,Hoď se do chládku,Dom."
To byl Minho který už byl totálně na šrot.

,,Jaktože nejsi opilá?"zeptal se Newt, v tuhle chvíli s červeným nosem, mrtvýma očima a velkým úsměvem.

,,Víš já si myslím že s pitím už se kamarádim dlouho. Takže asi jsem zvyklá."odpověděla jsem mu. Bylo poměrně vtipné pozorovat jak nic nevydrží.

Zvedla jsem se a šla k jezeru. Sedla jsem si na kraj a pozorovala hladinu.

Slyšela jsem kroky ale nenechala se jimi vyrušit. Vedle mě si sedl Minho a zadíval se mím směrem.

,,Víš Dom....zítra se mnou do Labyrintu nepůjdeš."

,,Já vím Minho. Vy stejně budete mít všichni kocovinu."pousmála jsem se.

Otočila jsem se na Minha ale ten tam neseděl. Chvíli jsem se rozhlížela a když jsem ho uviděla dostala jsem totální záchvat smíchu. Minho se opíral jednou rukou o strom a druhou se podpíral na kolenou. A zvracel.

Došla jsem k němu a pomohla jsem mu vstát. Dovedla jsem ho zpátky k ohništi. Tam se svalil a začal tiše oddechovat. Usnul.

Dívala jsem se do ohně. Placerů postupně obývalo. Brzy jsme tam zbyly jenom já,spící Minho,Newt a Gally. Potom odešel i Gally a já tam s Minhem zůstala sama.

Minho klidně oddechoval. Přisedl si Newt.

,,Slyšel jsem..ž..že půjdeš..d..do labyrin..tu."řekl lehce opile. Ne kecám byl zlitej jak hovado.

,,Jo do labyrintu půjdu a ty teď půjdeš hajuškat."řekla jsem mu.

Dala jsem si jeho ruku kolem ramen a odvedla ho do postel. Pak jsem se vrátila k Minhovi.

Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a usnula.