2

276 31 1
                                    


Kopyta vířila nad zemí oblaka prachu. Dva zamračení jezdci mlčky mířili ke svému cíli krajem, který doposud ani okem nespatřili. Menší a starší z nich se v sedle poněkud krčil a nahýbal na jednu stranu, jak se snažil ulehčit nedávno zraněné noze. Mladší z mužů se sice držel zpříma, zato se drobet nepřirozeně nakláněl ze strany na stranu, jako kdyby si na dlouhé cestování v koňském sedle doposud nezvykl.

Když dojeli na rozcestí, lovec čarodějnic sejmul z hlavy širokou kápi a zkoumal ukazatel. „K Bleskotřeskům už to není daleko a Tvrz od vesnice podle všeho leží, co by kamenem dohodil." Obrátil se na svého učedníka a v černých fousech se mu zalesklo stříbro. „Pojedu napřed. Ty to vezmi oklikou a zkontroluj pasti okolo vesnice – měly by být rozestavěné obvyklým způsobem."

„Ano, mistře."

„Moc se u toho necourej. Předpokládám, že za čtyři nebo pět zvonění se uvidíme," řekl, pobídl koně do slabin a vyrazil tryskem kupředu.

Blaze za ním ještě okamžik naprázdno zíral a dlouze si povzdechl, než vyrazil na jihozápad.

Slza poslední čarodějkyKde žijí příběhy. Začni objevovat