You are the love of my life- Dokončeno...

Pravá tvář

Polly

,,Nechci sklenku vína! Radši mě odveď do pokoje" ,,Fajn" Už jsme byly u schodů a někdo na nás křikl. ,,Dávejte pozor!" ,,To jsou idioti" procenil mezi zuby. ,,Ne to ne, oni jsou totiš prasata" ,,Měli kecy že?" ,,Co je na tom pravdy?" ,,Nic, tak tady budeš mít pokoj" ,,Sama?" ,,Sama" usmála jsem se na něj a vešla. Pááni, je to tu tak velké. ,,Tam je koupelna kdyby si potřebovala" ,,Díky" jen se usmál a odešel. Začala jsem si vybalovat a protože byl večer šla jsem do sprchy.

Harry

Sešel jsem po schodech a šel do obýváku. Niall a Luis tu nebyly, ale co mi je po nich. ,,To bylo rychlí" ,,Nemohly jste držet huby?" ,,Ona ti nechce dát? Tak to promiň brácho" ,,Ne! S touhle to myslím vážně, nechci jí ublížit je jako štěně" ,,No to nevím, po nás pěkně vyjela" vrátil se Niall. ,,A to se mi na ní líbí, je jiná" ,,Máš za ní jít je v koupelně máš počkat v pokoji" ,,Jak to víš Luisi?" Podezřívavě jsem se na něj podíval. ,,Šel jsem okolo" pokrčil rameny. Vylezl jsem tedy schody a sedl si na Polltčinu postel. V mobilu jsem prohlížel naše staré chaty.

Polly

Chtěla jsem vylízt ze sprchy, ale kde mám oblečení, asi jsem si ho nechala v pokoji. Omotala jsem kolem sebe ručník a otevřela dveře. Na postely seděl Harry. Nevšiml si mě měl sluchátka. Opatrně jsem je zavřela. Byly tam ještě jedny dveře. Opatrně jsem je otevřela. Chodba. Na proti byly další. Jo je jich tu dost. Přeběhla jsem chodbu a vlezla do cizího pokoje. Rozhlížela jsem se. Nevím čí to byl pokoj. Všude byly hadry, i dívčí. Sedla jsem si na postel a přemýšlela, jenže se tam něco zavrtělo. ,,Harry? Si to ty?" Řekl dívčí hlas. Rychle jsem vylezla z pokoje a zavřela. No fuuj. Stála jsem na chodbě v ručníku, opřená o dveře. ,,Ahoj" otočila a uviděla jsem bloňďatoh hlavu. ,,Říkaly jste pravdu" sjela jsem o dveřích na zem. Byla jsem zničená. Co když mě Harry chce jen do postele? A pak se ani neozve. Nemůžu tu zůstat, byla to jen záminka. ,,Musím odjet" řekla jsem a vztala. ,,Ne to nemůžeš" ,,Nemůžu, ale musím" ,,Ne, mi tě budeme chránit, nedotkne se tě, neboj" ,,Slibuješ?" ,,Na svou čest" objal mě. Božsky objímá. ,,Mohl by si ho vyhnat z mého pokoje?" ,,Proč? Ouuu" došlo mu to. Zalezla jsem do koupelny. ,,Můžeš prosímtě na chvíly dolů?" ,,Jasně" pak jsem slyšela jsen jak schází po schodech.