All i ever need✔️ [FF Marcus Gunnarsen]

5.

Sedla jsem si na postel a koukala do okna jak padají sněhové vločky. Nikdy jsem nepřemýšlela nad životem tak, jak teď. Slyšela jsem, jak někdo usilovně klepe na dveře, ale moc jsem to nevnímala.
Vnímat okolní svět jsem začala až, když někdo rozrazil dveře.

,,Panebože, co děláš? Víš kolik bude stát oprava?" vykřikla jsem po něm. ,,Myslel jsem že se ti něco stalo. Volal jsem ti, klepal na dveře. Ale neozývala ses. Dostal jsem strach" sedl si vedle mě na postel.
Počkat, jaktože jsem neslyšela vybrující mobil? Koukla jsem se na něj. No fakt. 5 zmeškaných hovorů od Marcuse.

,,Promiň, já přemýšlela tak jsem nejspíš nevnímala" snažila jsem se nenavázat oční kontakt. ,,A nad čím si přemýšlela?" furt prudil. ,,Hele to tě nemusí zajmat. Proč by to měl vědět člověk, pro kterého jsem JEN spolužačka. To se za mě stydíš?! Dáváš přednost někomu, s kým se znáš jen chvíli? Já vím, je to tvoje holka, ale my jsme nejlepší kamarádi a známe se 3 roky! To ti vůbec nevadí že jsi o mně přišel? Že je to všechno pryč? Ty krásný chvilky s tebou?" slzy se mi hrnuly do očí. ,,Jen ty a já? Ta pusa..to jak jsi mi řekl zlato.." rozbrečela jsem se.

Marcus na mě vyjeveně a smutně koukal. ,,Říkal jsi mi, jak jsem nenahraditelná..No, nahradil jsi mě dost dobře." pokračovala jsem. ,,Nevím jestli sis toho nevšiml, jestli to nevidíš..ale JÁ TĚ PROSTĚ MILUJU Marcusi!! Chápeš?" až teď jsem si uvědomila co jsem vlastně vypustila z úst.

Takhle se to neměl dozvědět. Nebo lépe, neměl se to dozvědět nikdy a já jsem to takhle pokazila. Překvapeně na mě koukal. ,,C-co že mě?" zeptal se, a myslel si, že slyšel špatně. ,,Že tě prostě MILUJU" nahlas jsem zvlykla.

,,P-proč jsi mi to neřekla?" vyděšeně na mě koukal. ,,Protože jsem chtěla aby jsi byl šťastný s tím koho miluješ. A to je Mellanie. Taky jsem si nechtěla zničit náš vztah. Chtěla jsem aby jsme byly aspoň ti kamarádi, ale teď se všechno pokazilo a já.." zastavil mě.

,,Shhh" objal mě. Ne, prosím. Tohle nedělej. Odtáhla jsem se. ,,Promiň, to n-nejde" zakoktala jsem a odešla z pokoje. Zamířila jsem do koupelny a tam mě zaujala stříbrná věc. Jo, byla to žiletka. Nikdy v životě bych neřekla, že ji použiju, ale teď. Teď se vše změnilo, tím pádem i tohle.

Dveře jsem radši zamkla a potom si sedla na kraj vany. Chvíli jsem si tu ostrou věc jen prohlížela a měla v úmyslu položit ji a jít za Marcusem, který byl furt v pokoji. Náhle jsem ale uslyšela, jak Marcus s někým volá. ,,Jo, hned tam budu Mellanie" mluvil do telefonu. Jak jsem uslyšela to jméno, dostala jsem větší chuť si podřezat žíly.

V hlavě se mi promítaly vzpomínky s Marcusem. Jak jsem byla šťastná.
Všechno je pryč. A abych byla upřímná, chci to vrátit zpět.
Nechala jsem přemýšlení a uchopila tu ostrou věc do ruky.

Přitiskla jsem jí k zápěstí a silně trhla. Potichu jsem sykla bolestí. ,,Yasmin já už odcházím" řekl Marcus poněkud zklesle. ,,J-jo" křikla jsem. Začala se mi motat hlava. Před očima jsem měla skoro tmu, věděla jsem, že bych to přežila tak jsem škubla ostrým předmětem ještě jednou. Od toho okamžiku si nic nepamatuju.

Vzbudila jsem se až v nemocnici a to mi už ruku svírala Bella. ,,Bože co jsi zas prováděla? Že to není kvůli.." zastavila jsem jí. ,,Já nechci žít Bello. Já chci umřít." slzy mi ztékaly po tváři. Bella mi je hned utřela a dodalala ,,Na to ani nemysli. Chceš se přestat trápit? Mám plán"

*

Udiveně jsem se na ni koukala když mi dořekla svůj plán. ,,Co ty na to?" zeptala se nejistě. ,,Wow. Není to špatný, ale jde to vůbec?" chytla jsem ji za ruku. ,,Jasně že jo, udělalo to tak mnoho lidí." usmála se na mě. ,,Nu dobře" úsměv jsem jí opětovala.

A je tu další část❤️😏 Napínavé že? Ještě dnes další 2 kapitoly, chcete? Pište do komentů.❤️
Ještě bych se Vám chtěla omluvit, jestli mám v nějaké kapitole chyby, ale já a čeština nejsme dobří kamarádi😂❤️
-Karolin G.🌹