All i ever need✔️ [FF Marcus Gunnarsen]

2.

Otočila jsem se a zjistila že je to Bella. Moje kamarádka.
,,Copak je?" vtáhla mě do objetí.
,,M-Marcus" vykoktala jsem ze sebe. ,,Co ti udělal?" zeptala se ustaraně. ,,Vyměnil mě za tu novou holku. Však víš. Za tu Mellanie." zavzlykala jsem.

,,A, ty žárlíš? Vždyť jste jen nejlepší kamarádi ne?" zeptala se.
,, Bello já ho miluju, chápeš?" rozbrečela jsem se víc.
,,Ach tak. Zlatí, jsem tu s tebou. Máš tu mě. Vždy když budeš chtít pomoct, zavolej mi. Ano?" jen jsem přikývla.

,,Víš co? Vykašleme se dneska na školu a půjdeme k vám zkouknout nějaký film co ty na to?" zeptala se mě. ,,T-tak d-dobře" vykoktala jsem ze sebe, ještě furt jsem nemohla mluvit.

*

Cestou k nám domů jsme se stavili v Starbucks. Já si dala svoje oblíbené karamelové frappucino (či jak se to píše xD) a Bella obyčejné cappucino (snad je to dobře).

Hned jak jsme došli domů, pustili jsme si film a udělali popcorn.
V půlce filmu Bella musela odejít, tak jsem doma zůstala sama.
Mamka někam odjela na 4 dny, takže tu teď budu sama každý den.

Po asi půl hodině co měla končit škola, někdo zaklepal na dveře.
Myslela jsem si že je to Bella tak jsem otevřela, ale stála tam nějaká postava, nebyla to Bella. Měla jsem trochu zalepené oči tak jsem nepoznala hned, kdo to je. Hned jak jsem si oči otřela, věděla jsem o koho jde.

,,Ahoj Yas" řekl Marcus příjemným hlasem. ,,Jelikož jsi moje nejlepší kamarádka, myslím že by jsi to měla vědět první" pokračoval. Ty jo, on si uvědomil že jsem jeho nejlepší kamarádka? Potlesk.
,,Já a Mellanie jsme spolu" dodal.
Zastavilo se mi srdce. Najednou jsem zapoměla dýchat.
,,T-to je s-super" pokusila jsem se o úsměv i když jsem se chtěla s největší chutí rozbrečet.

,,No a chtěl bych se tě zeptat jestli by jsi mi nepomohla co jí mám dát dnes k narozeninám" zeptal se s úsměvem. Mě bylo total do pláče.
,,Tak jí dej růži, tou nic nepokazíš. A třeba nějaký náhrdelník nebo tak.." řekla jsem potichu.
,,Děkuju, jsi nejlepší" silně mě objal. Nějaké ty neposlušné slzy mi ztékaly po tváři.

,,Děje se něco?" podíval se mi do očí. ,,Ne nic jen mi něco spadlo do oka" zalhala jsem, věděla jsem že bych mu to musela říct, a já chci aby byl šťastný. Když ne semnou tak aspoň s tou Mellanie.
,,Dobře, tak já už jdu koupit ten dárek Mellanie. Ještě jednou díky" dal mi pusu na tvář. Tohle mi nedělej chlapče. Ani nevíš co to semnou dělá.

,,Tak ahoj." řekla jsem. ,,Ahoj" zavřel za sebou dveře. Už jsem jen cítila jak mi z očí tekl vodopád slz. Nějak špatně jsem došlápla a uhodila se do stolu. Potom mě pohltila temnota.

Otevřela jsem oči a uviděla jsem nějaké osoby které mě vezli a něco na sebe křičeli. Ležela jsem na lehátku. Okem jsem zachytila že tam byl i Marcus a na židli seděla Bella která brečela a vedle ní Martinus který ji utěšoval.
,, Už se probouzí!" vykřičel jeden asi z doktorů. Byla jsem v nemocnici. Bylo toho na mě moc. Celý můj život se mi promítal v hlavě.
Zase mě pohltila tma. Jen jsem slyšela jak Marcus křičel ,,YASMIN!!" potom už nic.

*

Když jsem se probudila seděl vedle mě Marcus s dlaněmi na obličeji, nejspíš brečel. Bella, o té ani nemluvím. Ta měla červené oči a už ani neměla co brečet. Martinus měl slzy v očích. Co se jim stalo? A co se stalo mě?

Byla jsem unavená. Do dveří vstoupil doktor. Chtěla jsem něco říct, ale nešlo to. Nemohla jsem se ani pohnout. Byla jsem jako ze dřeva.

Ahoj, je tu další část❤️ Hope you'll like it like it🙈❤️
-Karolin G.🌹