All i ever need✔️ [FF Marcus Gunnarsen]

4.

Yasmin

Byla jsem naštvaná a zlomená zároveň. Slzy jsem nedokázala ovládnout a zastavit. Potom se objevila Mellanie ,,Zlato. Pojď už nahoru. Čekám tu, ty víš na co" křikla z Marcusova pokoje.
Hned jsem věděla o co šlo. Ze zahrady se vrátil Martinus a zděšeně na mě hleděl.

Marcus tam jen tak stál a potom se vydal ke schodům. Zavřel dveře od pokoje a já už si promítala v hlavě co bude následovat. Otočila jsem se na Martinuse který se na mě jen díval ,,Tak tady já nebudu" dodala jsem a rozeběhla se ke dveřím.
Běžela jsem čím dál víc rychleji, slzy mi tekly po tváři a já skoro neviděla na cestu.

Přesně jsem věděla kam mám jít. Vběhla jsem do lesa a zamířila ke srázu, podnímž bylo velké jezero.
Sesunula jsem se k zemi. Dostala jsem jakýsi záchvat breku kdy, by jsem byla i schopná, někoho ze skály zhodit. Kolena jsem si přisunula k tělu a pevně je chytla.

Když jsem se jakž takž uklidnila sedla jsem si na úplný kraj skály a nohy nechala volně viset. Hlavou se mi promítaly vzpomínky na mě a Marcuse. Bez Mellanie. Jen já a on.
Taky jsem přemýšlela, jestli bych někomu chyběla kdybych z té skály skočila.

Najednou mě chytly silné paže a přitáhly si mě k tělu. ,,Bál jsem se o tebe. Nechceš mi něco říct? Co se tam na chodbě stalo?" zeptal se Martinus. ,,N-no.." vydala jsem ze sebe. ,,Já..prostě jsem do Marcuse zamilovaná" sklopila jsem zrak.
,,Yasmin. To jsem..nevěděl. Promiň neměl jsem se ptát" řekl. ,,To je v pohodě. Za nic nemůžeš. Ty ne" pokusila jsem se o úsměv.

Na to mě Martinus hned objal. ,,Mellanie a Marcus nic..nedělali.. ty víš co myslím. Šli se koukat na horor" zamumlal mi do mikiny. Nic jsem mu na to neřekla. Neměla jsem na to absolutně sílu. Přála jsem si, aby jsem byla v nemocnici, ještě furt v umělém spánku, a už nikdy se neprobudila. Nevěděla bych o mamčiné smrti. Netrápila bych se. Nic by se nestalo.

*

,,Dobré ráno" houkl na mě ze dveří Martinus. ,,Dobré" řekla jsem mu nazpátek a vylezla z postele.
,,Přinesl jsem ti snídani do postele, tak nemusíš chodit dolů. Je tam Marcus a.." nedořekl to. ,,Díky, jsi hodný." lehce jsem ho objala.

Po snídani jsem se oblékla a vykonala ranní hygienu a něco si udělala na hlavě. Nijak jsem se s tím nepárala, prostě jsem si udělala volný drdol. Na sobě jsem měla bílé roztrhané ryfle a mikinu kterou jsem ai pujčila od Martinuse.

*

Celý den jsem na sobě cítila něčí pohled. Ano, přesedla jsem si. Nebudu někde kde je ta plastová barbie s Marcusem.

,,Co na mě tak zíráš?" zeptala jsem se Marcuse otráveně. ,,J-já bych se t-ti chtěl o-omluvit." byl roztomilý když koktal. Co to zas plácám? Vždyť mi ublížil. ,,Na tvoji omluvu je pozdě. A vůbec, kde máš Mellanie?" přešlápla jsem.

,,Šla k zubařovi" přistoupil ke mě blíž. Já ustoupila o krok dozadu, ale k mému štěstí tam byla zeď. Tak super, teď mě tady znásilní nebo co jako? ,,Takže když tady není, jsem ri dobrá co?" skoro jsem po něm křikla. ,,Yasmin promiň. Udělám všechno proto aby jsme se zas bavili" vpíjel se mi do očí.

,,Ale jen když v blízkosti nebude Mellanie že?" odešla jsem pryč. Oči mě začali štípat. Slzy chtěli ven. Na školu jsem se vykašlala, vzala jsem si věci a busem dojela k domu. Vytáhla jsem klíče a rychle se zamknula do pokoje kdyby Marcuse napadlo, že zamnou půjde.

Ahoj je tu další část❤️
Snad se líbí.
-Karolin G.🌹