The last day

Noční láska

Chtěl bych moc poděkovat své velké podpoře Sariblog

...Po masakru jsme dostali rozkaz se na náměstí utábořit. Měl jsem obavy že u stěny stála i ona, ale neměl jsem možnost ji zahlédnout.

V noci nám začali docházet zásoby jídla a tak byly naše jednotky vyslány hlouběji do města, abychom nějaké jídlo vyhledali a přinesli. Nešli jsme pohromadě, každý šel sám za sebe, jelikož se předpokládalo, že město je již kompletně opuštěné...

...Prohledal jsem už snad 20 domů a nikde nic, všechno vykradené a zdevastované. Tak jsem se rozhodl, že bych měl možná vyšší šanci, že něco najdu, pokud začnu hledat v blízkém zámku....

... Přiběhl jsem do nádvoří zámku, zámek byl ve francouzském stylu 18. století. Ovšem jedna věc mě na tomto opuštěném zámku překvapila, někdo byl uvnitř. Viděl jsem světla baterií svítících z oken. "Měl jsem u sebe zbraň, co by se mi mohlo stát?" Přestože jsem se takto povzbuzoval, tak se mi třásl hlas strachem.

Vešel jsem tedy dovnitř. Veškerý interiér byl vymetený a jedinou krásnou věcí která zde zůstala byly sochy, které byly přidělané k výklenkům zdí. Vyšel jsem tedy do prvního patra, kde jsem před tím spatřil ta světla. Jenomže nyní vše bylo ponořeno v úplné tmě. Slyšel jsem ovšem kroky, kvůli dokonalé akustice v chodbě, jsem nedokázal rozpoznat, odkud se kroky blíží. Problém byl v tom, že blížící se osoba byla již příliš blízko na jakékoliv manévry.

Vydal jsem se tedy naproti. Chvíli jsem šel..."Au!" Spadl jsem na zem a ta osoba na mě...Snažil jsem se jej ze sebe shodit, ale vstala sama. Rozsvítila baterii a já spatřil tu tvář o které jsem pořádně nevěděl co si o ní myslet. Jediné co jsem věděl jistě, bylo to, že jsem se do ní zamiloval...

"Promiň!" Omluvila se.
"Eeeem to já se moc omlouvám slečno, já nechtěl." Řekl jsem a rychlostí blesku jsem vstal ze země.
"Já...jsem se vás chtěl zeptat, jak se jmenujete...?"
"Já se vlastně nepředstavila že? Jmenuji se Sára...a ty?"
"Já jsem Tomáš." .........