BTMBS

Nepustím tě!

Bylo jedenáct hodin večer a Hermiona jsi už šla konečně lehnout. Byla strašně unavená celý den se učila do školy. Víčka ji těžkly a jen tak tak došla z knihovny do společenské místnosti a následně do ložnice. Když za sebou zavřela dveře viděla na posteli, že tam leží nějaký dopis. Zamrkala jestli se ji to nezdá a běžela ho otevřít. Posadila se a zatáhla závěsy u postele. Na obálce bylo napsáno Hermiona Grangerová. Otevřela dopis...

Slečno Grangerová,
prosím dostavte se zítra v pět hodin odpoledne do mého kabinetu.
Je to velmi důležité. Děkuji.

Prof. Severus Snape

Hermioně vrtalo hlavou co může být tak důležité, že jí zve do svého kabinetu no i když něco by se našlo za poslední měsíc. Pečlivě dopis schovala, převlékla se do pyžama a šla si lehnout. Dalo by se říct, že usnula hned jak zavřela oči.

Hermiona pod sebou viděla velkou jámu ale nedohlédla na dno a však někdo jí držel za ruku. Vzhlédla vzhůru.
"Neboj držím tě." to promluvil Severus, všude kolem hučelo moře ale žádné tam nebylo. Klečel na vysoké skále a ze skály vysela Hermiona. "Podej mi i tu druhou ruku!" křičel Severus. Všude byl slyšet rámus, pod skalou tekla láva přímo do jámy. Hermiona rychle oddechovala napřáhla se a chytila se Severuse.
"Prosím nepouštěj mě" prosila ho.
"Neboj nepustím tě!" začal tahat. Vytáhl Hermionu na horu. Vzal jí do náručí. Hermiona se k němu přitiskla. Cítila se u něj v bezpečí. Hladil jí po vlasech. Ještě stále oddychovala najednou jí začali téct slzy.
"Už je to dobré, už se nemusíš bát jsem tady" utěšoval jí Severus.
"Už se-už se nebojím" vzlykla.
Tma. Hermiona se probudila uprostřed noci celá spocená a udýchaná. Posadila se. Schovala si tvář do dlaní. "Ne!" řekla si v duchu. "Ne! Musím se konečně vyspat"...vzdychla a lehla si. Usnula...

                 ***
"Promin Harry, ale nemůžu jít s vámi za Hagridem. Musím ještě něco dodělat." omlouvala se Hermiona. "Dobře mi mu to vyřídíme" usmál se na ni Harry.
"Děkuju"oplatila mu úsměv.

Pátá hodina se každou minutou blížila. Už bylo za pět pět rozhodla se , že už je čas vyrazit. Když vstoupila do sklepení zmocnil se jí divný pocit. Měla obavy z toho proč si jí pozval.
Už stála před dveřmi mistrova kabinetu. Nadechla se(samozřejmě i vydechla) a zaklepala.
"Dále" z druhé strany dveří se ozvalo zavrčení. Otevřela dveře a vešla dovnitř.
"Dobrý den profesore" pozdravila ho zdvořile Hermiona.
"Prosím, posaďte se" nabídl jí křeslo u jeho stolu. Severus se také posadil za stůl.
"Nebudu chodit kolem horké kaše. Přepískli jsme to. Nemělo se to nikdy stát! Ani jedno!" vyvalil na ni Severus.
"S tím nesouhlasím" oponovala mu Hermiona.
"Jak víte tak jsem profesor a vy má studentka...je to divné!" oznámil jí Severus.
"Ano já vím"
Obočí bylo zase vysoko.
"A možná je to trochu divné, ale ne až tak jak si vy myslíte a nejspíš si to ani nemyslíte, protože to byste mě tehdy na chodbě nepolíbil a tehdy na schodech nepopřál k narozeninám...nebo to byl jen omyl? nebo jste ty slova nemyslel vážně? vyhrkla na něj Hermiona. Severus se neměl k odpovědi nevěděl co na to říct.
"Ne! Tohle nesmí pokračovat jestli se to někdo dozví tak mě vyhodí z práce a vás ze školy a nikdy nedokončíte studia." protestoval.
"Ale to mi je úplně jedno!" vstala a hleděla na něj.
"Slečno..." začal Severus ale Hermiona ho přerušila.
"Hermiono!"
"Ne!" zvýšil hlas Severus a také vstal.
"Ano" řekla Hermiona. A nebezpečně se k němu přibližovala.
"Ne!"
"Ano!"
"Poslyšte slečno Grang.." Severus byl neslušně přerušen polibkem. Nevydržel to moc dlouho a zapojil se taky. Obejmul jí rukama okolo pasu a Hermiona se ho držela kolem krku.
Už dlouho po něm toužila. "Ano" pošeptala Hermiona v rychlosti než jí stačil oplatit sladký polibek. Žádné slovo na protest však nepadlo.