BTMBS

Nevěřím Ti

"Ne, paní profesorko opravdu už je mi dobře. Jak jsem už říkala profesor Snape mě ošetřil."pousmála se Hermiona na profesorku Mcgonagallovou. 

"No dobrá." prohlížela si ji profesorka. "Ale nemyslete si, že hned zítra půjdete na vyučování. To v žádném případě. Budete pěkně ležet u sebe v pokoji." nařídila ji.

"Ale paní profesorko to nej...""Hermiono neodmlouvejte mi. Dva dny si poležíte. Nechci aby jste svá zranění brala na lehkou váhu. Přeci jen jste si zlomila nohu, Hermiono. Pro detaily si ještě zajdu k profesoru Snapeovi.
Mám ještě mnoho práce takže pokud nemáte ještě něco na srdci...?"Ne, nashledanou paní profesorko."otočila se a odešla."Nashledanou, slečno Grangerová.""Další dva dny bez vyučování a ještě k tomu musím být zavřená u sebe. To je děsný." zuřila Hermiona po cestě do svého pokoje.Cestou nikoho nepotkala, zřejmě byli všichni na obědě. Dneska neměla hlad ale zato zuřila. Zastavila se před podobiznou Buclaté dámy. "Ange de la Mort" Buclatá dáma ji pustila dál. Hermiona má pokoj jen pro sebe, protože je prefektka, takže má klid. Hned co vešla do svého opuštěného pokoje lehla si na postel na záda a dala si ruce za hlavu. Těžce vzdychla. Zvedla pravou nohu a podívala se na obvazy které ji tam dal Severus.

"Nevyznám se v tobě Severusi Snape."zašeptala do prázdna.  Zchoulila se do klubíčka a přitáhla si deku.

'Myslí to se mnou vážně? Ale jak to s námi bude dál? Myslím, že to byl špatný nápad čekat až dostuduji. Stejně jsme ho už porušili. Asi před hodinou jsme se líbali.' ušklíbla se nad jejími myšlenkami. Onedlouho vstala z postele a rozhodla se, že půjde za Severusem.

* * * * * * * * *

Potom co Hermiona tak rychle a Nebelvírsky odešla se rozhodl, že si dá sprchu. Vyslékl se a pustil si horkou vodu. Po několika minutách vylezl a začal se oblékat. Když si zrovna natahoval kalhoty uslyšel klepání na dveře jeho komnat. Dopnul zip u kalhot a s nahou hrudí běžel otevřít. Otevřel dveře a vních stála Hermiona."Dobrý den profesore."v očích ji zajiskřilo a promnula si rty. "Pojďte dál slečno." pobídl Hermionu Severus. Zavřel dveře a pohlédl na ni."Už sis zase promnula rty." přešel k ní a obejmul rukama okolo pasu. Prstem mu začala přejíždět přes hruď. Měl tolik jizev, že si určitě ani nepamatoval jak k nim přišel. "Hmm." nic víc mu na to neřekla jen se usmála. "To Tě tak fascinuje moje hruď?" povzdvihl obočí. "Severusi, ty mě fascinuješ celý." zajiskřilo se ji v očích a políbila ho. Nachvíli se nechal unést ale rychle se od ní odtáhl a zmizel za dveřmi do ložnice. Stála tam jak solný sloup s otevřenou pusou. Netušila co se stalo. Oklepala se a namířila si to do stejných dveří jako Severus. Opřela se o zárubně dveří a sledovala Severuse. Oblékal si košili a hned na to si natáhl i hábit s pláštěm. "Severusi co to mělo znamenat?" dívala se na něj nevěřícně. Neodpovídal, byl otočený zády k ní. Přistoupila k němu a vzala ho za levé předloktí. Škubl sebou jako by se ji štítil a otočil se k ní. Ani jeden nepromluvil. Z jeho tváře se nedalo nic vyčíst ale v očích se toho dělo mnoho. Najednou to Hermioně došlo. "Znamení zla." zašeptala a podívala se na jeho levé předloktí a pak zase na něj. Severus mírně kývl hlavou na znamení souhlasu. "Promiň." zašeptal. "Ty mi promiň nedošlo mi to." zklopila zrak."Hermiono ty se nemáš za co omlouvat. To já jsem smrtijed -""Jsem?" vytřeštila na něj oči. "Ty jsi ještě pořád smrtijedem?" ustoupila krok dozadu. Chvíli nic neříkal ale pak se ozval. "Ne už nejsem smrtijedem."zalhal."Severusi co mi tajíš?"Pomyslel si, že ji toho tají tolik a některé věci jsou tak ohavné, že by ho začala nenávidět. "Nic." zalhal."Nevěřím Ti."přimhouřila oči. "Severusi nelži mi. Nelži mi do očí!" zvýšila hlas. "Povím Ti to někdy jindy." tímto dal najevo, že nehodlá v této debatě pokračovat. "Ne Severusi! Chci to vědět hned. Myslíš si snad, že bych Tě začala nenávidět když mi to povíš?" Nic ji na to neřekl a Hermiona to brala jako souhlas."Severusi?!!"nevěřila tomu co si o ní myslí."Posliš teď se o tom nehodlám bavit.""A kdy se o tom hodláš bavit?""Až nastane ten správný čas." Přiblížila se těsně k němu. "Nevyznám se v tobě. Proč mi nic nechceš říct? To sem pro tebe jen nějaké zpříjemnění v tom nudném profesorském životě?"hleděla mu přímo do očí."Takhle nemluv to není pravda a ty to víš." zvýšil už hlas Severus. "Nejsem si tím jistá.""Hermiono?!" chytil ji za levý loket. "Přestaň!" štěkl po ni. "Ty víš, že to není žádné zpříjemnění! Teď Ti prostě nemůžu nic říct. Už jen kvůli tobě a taky kvůli Brumbálovi."Nevěděla co na to říct. "Ale slibuji, že Ti to v blízké době řeknu." zklidnil se. "Dobře, ale hlavně mi už nelži." nakonec mu ustoupila, protože se už nechtěla dál hádat. Severus už ji nestačil odpovědět, protože někdo zaklepal na dveře. "Zůstaň tady a nikam nechoď."přikázal ji a odešel otevřít. 'To snad není pravda! Vím, že o něm nevím přímo všechno ale něco mi už pověděl. Co když má nějaké problémy? A co když to má co dočinění s Voldemortem?' Hermiona se zděsila jejich myšlenek a raději si sedla na postel. "Musím to z něho dostat."zašeptala do prázdna. Jakmile uslyšela hlasy sebrala se a šla poslouchat ke dveřím.'Kdyby jsem ji řekl, že jsem ještě stále smrtijedem tak by mě určitě začala nenávidět.'Severus cestou ke dveřím přemýšlel. "Dobrý den Severusi." pozdravila Mistra lektvarů
profesorka McGonagallová ve dveřích. "Dobrý Minervo." gestem ji naznačil ať jde dovnitř. Minerva neváhala a vešla."Přišla jsem si promluvit o slečně Grangerové."začala Minerva."Hmm."zavrčel."Slečna Grangerová mě už informovala o tom, že se zranila a, že měla zlomeninu nohy."Severus ji přikývl."Ano měla zlomeninu nohy, ale já jsem ji zranění ošetřil.""Nepochybuji o tom, že by nebyla po vašem zásahu v pořádku, ale i tak by si měla ještě takové dva dny poležet.""Souhlasím.""Dobře a ještě Severusi, chce vás vidět dnes v osm hodin profesor Brumbál.""Pokud je to vše...""Ovšem Severusi." usmála se profesorka přeměňování. "Nebuďte takový mrzout Severusi nebo o vás žádná ani pohledem nezavadí. I když v Pondělí ráno jsem viděla jak po vás pokukuje profesorka Wieldová." poplácala ho po rameni a mrkla. "Minervo laskavě se nestarejte do mého osobního života." vyjel na ni.