BTMBS

První polibek

Odbila jedenáctá hodina večerní . Hermiona seděla v salónku a četla si knížku. Vůbec nemohla spát nebyla unavená ani nezývla a celý dům už spal. Jen ona sama tam seděla v křesle...opuštěná. Uslyšela kroky...najednou uviděla v chodbě nějakou tmavou postavu. Okamžitě se postavila, vytáhla svoji hůlku a namířila ji na přicházejícího.
"Odložte to, slečno Grangerová. Nemá to význam. Vy by jste nebyla schopná ublížit ani mouše," ozval se čísi nepříjemný, chladný hlas.
"Promiňte, profesore. Nevěděla jsem, že jste to vy. Sirius je nahoře, jestli jste ho hledal."
"Jeho? Ne, tak mizerně na tom nejsem..."
"Tak potom proč jste tady, pane? Nikdo jiný až na mě a jeho není vzhůru jedině bych mohla vzbudit paní Weasleyovou jinak tady nikdo jiný z řádu není."
"Ani profesor Brumbál?" zeptal se Snape překvapeně. Říkal, že tady v jedenáct bude vzpomněl si Snape.
"Ne, pane."
"Hm... Tak tu musím na něho počkat. Kde se můžu posadit?"
"Ehm. Prosím, pane profesore," ukázala na křeslo.
"Limonádu?" zeptala se, nepočkala na odpověď a hned mu nalila. Do nosu jí vrazila zvláštní jemná vůně, moc slabá nato, aby ji mohla identifikovat. To není důležité pomyslela si a radši už na to nemyslela.
Když naplnila jeho a svůj pohár, postavila flašku před něho a sama si sedla naproti...Radši si vzala knížku věděla, že sním by bůhvijaká konverzace nebyla. Přeci jen to byla TA šprtka, kterou on nesnášel. Ale bylo to doopravdy tak. To věděl jen sám mistr. Díval se všude kolem jen né na ni. Hermiona si doopravdy knížku nečetla, což bylo divné, v jeho přítomnosti jí to prostě nešlo. Zaklapla knihu děsně se nudila a ještě k tomu ty její myšlenky...

  "Tohle léto je opravdu horké," nahodila.
Snape přestal sledovat svoje ruky spletené na kolenách a pomalu,ale nesmírně pomalu, zdvihl hlavu. Jeho černé oči se střetli s Hermioniným odvážným pohledem. Dlouho na ni mlčky hleděl.
"Zdá se vám, že je to se mnou tak zlé, že by jsem se chtěl s vámi bavit o počasí?"
"Ne, pane" šeptla a sklonila hlavu.
Ticho...
Bylo jí to strašně trapné tady jen tak mlčky sedět i to co před chvílí plácla. Ve škole by jí to nebylo divné, To ticho ale tak je přeci mimo školu. Napadlo jí jestli je ještě pořád vůbec profesorem.
"Tento školní rok nás zase budete učit lektvary nebo jste dostal místo učitele obranny proti černé magii?"
Teď se na ni Snape obrátil tak prudce, že jeho pohyb skoro ani nezaregistrovala. Okamžitě ji probodl ledovím pohledem skoro až vražedným.
"Ano, slečno Grangerová, budu učit lektvary. Tak lehko se mě nezbavíte. A kdo bude mít tu čest sledovat vaší otravnou stále zdviženou ruku na hodinách obranny proti černé magii, zatím není rozhodnuté."
"Doufám, že to bude někdo, kdo ocení moje vědomosti. Profesoři mě totiž chválí jen urážkami. Někteří mě nazývají neznesitelnou šprtkou."
"Doopravdy?" zdvihl posměšně horní ret. "To už si všiml i někdo jiný?"
"Ne, protože skuteční profesoři vždy ocení můj zájem o předmět."
"Možná proto, že ve vašem případě jim nezbývá na ocenění nic jiné. Některým lidem chybý ke štěstí tak málo..." řekl teatrálně.
"Možná nemám nic jiné, jen ten zájem, ale i to je lepší, než mít dobré známky jen pro čistý původ rodičů, jejich peníze a konexie."
"Mluví z vás závist, slečno Grangerová? I vy by jste chctěla mít čistokrevné rodiče? Hm... nedivím se" zamrmlal tiše.
Hermiona se naštvaně postavila a udělala krok směrem k němu.
"Jak se opovažujete mluvit něco o mích rodičích" sykla tiše s vražedným pohledem který na něj vůbec nepůsobil. "Jen proto, že vy jste jako čistokrevný kouzelník nikdy neměl problém se někde prosadit, nemusíte ješte urážet druhých. Já na rozdíl od vás, nemám skvělého otce, který by za mně všechno vybavil. Stavím se, že vy jste nikdy nemusel dělat ani polovinu z toho co já. Vše jste měli takhle.." luskla, "přátele, úspěch, všechno!!"
"Mlčte!" zakřičel Snape zuřivě a vyskočil z křesla.
"Nebudu mlčet. Nemáte právo mě urážat! Nejste lepší než druzí jen pro váš čistý původ."
"Řekl jsem, aby jste byla sticha!Nevíte vůbec nic! Nevíte nic o mojí rodině a ani o mně!" zase zakřičel a nebezpečně se k ní priblížil.
"Prestaňte na mně křičet."
"Budu na vás kričet, kolik se mi zachce!"
Vtom momentu se postavila na špičky a políbila ho ona HO doopravdy políbila!!
Ticho...
Úplně stuhnul...
Konečně se od ní odlepila, postavila se na celou plochu nohou a vyzývavě se mu podívala do jeho černých a tajemných očí které skrývali to všechno uvnitř.