2.ledna
Někdy... si prostě jenom tak sednu a dívám se do ničeho. Ztrácím se v životě. Nemám pevný bod. Je tak těžké jít a nepadat.
Dlouho jsem tu nepsala. Až moc. Vánoce... nebudu to popisovat, nic z toho. Bylo to karikaturiní a příšerné. Pro mě.
Ve škole se uzavírají známky, učitelé nás honí, ale... mně je to fuk. Holky mě začaly šikanovat. Nadávají mi. Říkají mi děvka a další nová slova, které se naučily kdoví kde a neví, co znamenají. Taky jsem divná a trapná... Co je mi po nich. Je mi to jedno. Nemůžou se mě dotknout. Jejich urážky po mně stékají jako po nehybné soše. Křičím uvnitř, protože navenek nemůžu. Ale ne kvůli nim. Kvůli nim ne... vždyť šikana... tak pořád a dokola omílané téma. Koho zajímá, že tě někdo šikanuje? Nikoho. Je to prostě součást života. Každý, kdo se nebojí být svůj si to musí protrpět. V domově se pořád s nikým nebavím. Pořád si myslí, že jsem divná. Je úleva, že některé věci se nezmění. Prostě konstanta. Hloupí lidé šikanujou, chytří jsou šikanováni. Co už.
ČTEŠ
Holka Odnikud
RomantizmHolka Odnikud je příběh o třináctileté Anetě, která nešťastnou náhodou skončí v dětském domově a snaží se přijít na to, kdo vlastně je. Psáno ve formě deníčku.
