Holka Odnikud

10.3

10. březen

Dneska jsem si sedla se skicákem a malovala. Úhlem jsem nakreslila věž a bouřková mračna a lodě, co se ztrácejí v bouři. Taky si připadám jako na jedněch z těch lodí. Pluju v bouři na vratké lodi.

Tom říkal, že jednou budu slavná malířka. Řekla jsem mu, že mi teda moc nepřeje, protože většina slavných malířů měla strašný život a umřela v chudobě, než se stihla proslavit. Na to odpověděl, že... že se umění rodí z utrpení. A že dokud skutečně netrpíš, nemáš možnost dělat skutečně umění srdcem. A že ti malíři to chápali, nezáleželo jim na penězích ani na ocenění, pokud teda zrovna měli co jist, že, ale záleželo jim na tom, jestli jejich umění má hodnotu. A když ho dělali srdcem, tak prostě věděli, že má hodnotu... teda, všechno mi neřekl Tom, něco jsem si domyslela. Ale trochu to chápu... prostě chtěli zapomenout... a taky většinou jeli v chlastu a drogách, tak se ani moc nedivím, že neměli peníze a měli strašný život.

Myslím, že pokud jde o utrpení, jsem skutečná umělkyně. Ale vyměnila bych to......