Holka Odnikud

25.2

25. únor

Dneska jsem si vzpomněla. Stalo se to úplně nečekanně. Jedna chvíle, jeden zvuk, hlas a všechno je jiné. A došlo mi, že cítím vinu za to, jak se chovám k holkám ze třídy. Jsou hloupé a nesnáším je. Štvou mě. Zatraceně moc mě štvou!! Ale... oni by nechtěli, ať jsem taková. Nechtěli by, ať nenávidím a ať jsem taková hnusná. A teď se kvůli tomu cítím hrozně provinile a nevím, co s tím mám dělat, protože se chci chovat tak, aby na mě byli pyšní, ale vážně je strašně nesnáším. A už jen kvůli tomu, že to píšu, se cítím děsně provinile. Vlastně jsem stejně špatná jako ony. Jsem taky kurva. Svým způsobem.

Nemůžu na to myslet. Protože kdybych na to myslela, tak bych se rozbrečela a pak už bych nikdy nemohla přestat a každý den by se stal tak zoufalým, jak jen den může být. A přitom...