6. Ledna.
Dneska mě zmlátili. Šla jsem po škole do jídelny, (protože jsem výjimečně měla hlad.) Jedna z nich do mě schválně strčila a oběd se mi vylil na tričko. Měla jsme hrozný vztek, protože jsem měla hlad. Začala jsem se s ní prát, pořádně. Chytla jsem ji za tričko a snažila se jí ho sundat, aby měla trapas, jak má malé kozy. Hvězda jedna. Odtrhly nás od sebe dřív, než jsem jí to tričko stihla sundat. Prý se máme chovat jako dámy. To určitě. Počkaly si na mě za rohem, dost daleko od školy. Zmlátily mě a roztrhly bundu a sundaly tričko a nevrátily. Jen tu bundu. Debilně se smály. Byla mi trochu zima, neměla jsem mikinu. Ale bylo mi to jedno. Vlastně ten chlad hodně pomáhal. Na cestě do děcáku jsem se proti svojí vůli rozbrečela. Poprvé jsem si přála s někým mluvit. S někým, kdo by skutečně poslouchal.
Vychovatelka se ptala, co se mi stalo. Řekla jsem ji, že mě zmlátili. Řekla mi, ať si nevymýšlím.
ČTEŠ
Holka Odnikud
RomanceHolka Odnikud je příběh o třináctileté Anetě, která nešťastnou náhodou skončí v dětském domově a snaží se přijít na to, kdo vlastně je. Psáno ve formě deníčku.
